OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos jsem si na Fluff festu krom spousty jiných hudebních fetišů koupil jediné CD. A tak trochu k mému vlastnímu překvapení to byl kotouč od této domácí hiphopové kapely. Pokud máte rádi styl, jakým se z domácí scény vymykají například WWW a podobné soubory, v jejichž textech nenajdete tradiční hiphopové machrování ve vytahaných teplákových soupravách, zpozorněte. Dá se říci, že v mnohých ohledech jsou texty extrémně sociálně a politicky kritické a silně angažované. Jakoby měli patřit spíše do nějaké hc/punkové kapely. Jakoby se burcující skladba „La Rage“ od raperské rebelky KENY ARKANY inkarnovala na tomto CD v mnohem špinavější a extrémnější formě.
"i ve scéně se totiž prosazují trendy, kritický myšlení nahrazují happy endy"
Pokud jsem tu zmínil WWW, nečekejte od KŘIKUZTICHA jejich zvukový perfekcionalismus a objevnost. Zde se používají poměrně tradiční beaty, často přichází například klavír k navození tísnivé atmosféry a spousta dalších klasických nástrojů. Velmi často se používají vícehlasy a poněkud trýznivé a nervózní hudební motivy. Těžiště a výjimečnost souboru je spíše v poselství textů a v tom, že tato kapela je citelně těžko integrovatelná do současné tradiční domácí hoperské scény. Nečekejte ale ani nějakou odfláknutou hudební fušeřinu, to rozhodně ne!
"mocní se nikdy nepřestanou bát o moc"
KŘIKZTICHA je DIY punk na hiphopové scéně. Ostrý, syrový, kousavý bastard, který plnými hrstmi rozsévá sémě rebelie i osobních výpovědí. Hned s první písničkou „Nulajedna“ přilítne facka všem závislákům na sociálních sítích. Většina textů jde až na dřeň a má tendenci tnout do živého, neschovávat se za jinotaje a jít k přímo k jádru věci.
"Jediným tlačítkem otevřu pohádku,
kde je o mě zájem a mám všechno na háku,
nejsi členem? Buď členem, líbáme tě na dálku."
Diverzita této formace je lehko vysvětlitelná třeba i tím, že mnoho někteří členové mají k hardcorové scéně velmi blízko. Členy KŘIKUZTICHA lze spatřit například v neocrustové hydře zvané GATTACA nebo v DISBEATLESS. Poplatně tomu jdou některé texty tematicky trochu více doleva.
"je doba, kdy peníze udávaj pravdu
a doba kdy pravda se dá koupit,
je doba, kdy bohatí ovládaj vládu
a doba kdy chudí se nechtěj bouřit"
Trochu mě mrzí, že na CD není dle mého nejemotivnější a nejsilnější skladba, kterou KŘIKZTICHA kdy vytvořili, a tou je v mých očích velmi osobní zpověď o potratech nazvaná „Non Vulta“ (dostupná na Bandzone). Další skladby si berou na mušku témata, jakými jsou práva lidská i zvířecí, církev, kapitalismus, samozřejmě i veganství a freeganství, ale zabrousí se i do velmi niterné exkurze o duševní nerovnováze, depresích i psychických poruchách a jejich řešení současným světem nebo pochybnostech o své vlastní osobě.
Je možné, dokonce je velmi pravděpodobné, že se neztotožníte se vším, pár veršů vám přijde třeba i lehce přitažených za vlasy nebo vám vykouzlí úsměv na tváři, ale rozhodně se díky tomuto albu nad spoustou věcí zamyslíte a to je dle mého přesně to, co KŘIKZTICHA chtějí dosáhnout. A daří se jim to.
Svou tématikou velmi výjimečné hiphopové album, které má snahu nutit posluchače k zamyšlení. Politické, angažované, hudebně intenzivní, nervózní a plné trýznivé atmosféry - tato sebranka hoří jasným plamenem a je připravena zapalovat ostatní.
8 / 10
Kolona
- texty a rapy
Smrad
- texty a rapy
Tma
- texty a rapy
Tehanu, Fagosh, Phoenicz, Edosh, Budhi, Tofu Thrasher
- beaty
1. Nulajedna
2. Mučedník
3. Sebeklam
4. Kolotoč
5. Útoky Myšlenek
6. Ve Stínu
7. Konzumace Nehmotného
8. Kapitalismus Zabíjí
9. Freegan/ka
10. Zaslepen realitou
11. Vřískot
12. Krvavá Mantra
13. Jako Vy
14. Ve Spárech Bestie
Křikzticha (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Chyba records
Stopáž: 42:17
Produkce: KŘIKZTICHA
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.