Vskutku příjemné překvapení tihle HANDS. Naprosto neznámá kapela odněkud ze Severní Dakoty v posledních týdnech dočista opanovala všechny moje přehrávače a já unášen na vlnách razantních, ale zároveň příjemně atmosférických skladeb, se nestačím divit, jakou znamenitou desku dokázala tato stále ještě mladá parta nahrát.

Jednoduché avšak maximálně funkční postupy chvílemi odkazují na hardcore, místy na post-rock/metal, někdy na původní prastaré emo/screamo, či melancholický rock, ovšem namíchaný koktejl je velmi chutný. Kapela šikovným způsobem kombinuje intenzivní hardcore masáž s poloakustickým cinkáním a zasmušilými „post“ elementy, přičemž všechny její hudební proměny probíhají velmi nenuceně a plynule. Náladotvorné plochy střídají hutné, hřmící tsunami, mění se zpěv na řev a celkově se dá říci, že album má velmi dobře nastavený poměr mezi tvrdostí a melodičnem. Skladby často běží pomalu a zvolna, jsou však nabušené energií, nepostrádají napětí, dynamiku a bez problémů udrží posluchačovu pozornost. 

HANDS nejsou nijak složití, a přesto jsou originální. Kapela nemá daleko k novátorským spolkům typu ISIS, ROSETTA, POISON THE WELL nebo THE OCEAN, ovšem nekopíruje a na tvorbu uvedených vcelku úspěšně navazuje. Ti naposled jmenovaní se mi v této souvislosti hodí asi nejvíc, neboť jejich „Heliocentric“ je albu „Give Me Rest“ docela blízko. Ovšem s tím rozdílem, že to, co Němci tenkrát moc netrefili, tady krásně funguje a čistý melancholický vokál a téměř akustické pasáže se s těmi tvrdšími prolínají velmi přirozeně. Jistě namítnete, že střídání zpěvů dnes provozuje každá druhá parta, ale tady je to jiné. Hudba HANDS je „jiná“ a ve srovnání se současnými žánrovými souputníky, za které lze považovat s přimhouřením oka třeba i také EAST OF THE WALL, KNUT nebo THE ATLAS MOTH, působí srozumitelněji, přehledněji a díky své jednoduchosti a razanci má i silnější účinek.

Mám-li vybrat nejlepší skladby, tak musím zmínit téměř všechny. Po nápadité úvodní „I Will“ plynule navazuje ještě lepší, monumentálním riffobitím zakončená „Water“, dokonalost sama je ale i zasněná „Northern Light“, která, stejně jako výborná hláška: „Wake Up My Son! Why Are You So Afraid?“ z naléhavé „Here I Am“, spolehlivě utkví v paměti. Nezmínit nelze ani propracovanou, pěkně gradující „The Helix“ a své kouzlo jistě má i hardrockový riff na počátku „Cube“ nebo „2005“. Každá věc má nějaký silný zapamatovatelný motiv, skladby jsou na sebe dobře „napasované“ a celé dílo zvolna spěje k závěrečné dojemné „Give Me Rest“.

Ledacos možná vysvětluje i fakt, že jde o křesťanskou kapelu. HANDS tento fakt do své hudby celkem dost promítají, ale v tomto případě je třeba říct, že jejich víra s hudbou opravdu souzní a dodává ji zvláštní spirituální rozměr. Podmanivá nahrávka je tvrdá, hutná, obsahuje ale i melodie a zajímavé postupy a nejedná se o křeč nebo progresivitu za každou cenu. Kapela ví, co chce a jakými prostředky toho nejlépe dosáhnout a dle mého je schopna oslovit velmi široké spektrum posluchačů. Jen tak dál!