Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další kapela z Orlanda. Upřesním - další matematická kapela z Orlanda. Ale nebojte se. Tentokráte ze zcela odlišného hudebního spektra, než jsou nedávno recenzovaní death-grindoví technici z QUARTER THE VILLAIN. CITY OF IFA se prohánějí po pláních math-rocku s mnoha přesahy od emocore a screama až někam k progresivním experimentátorům typu MARS VOLTA nebo kytarovým hrdinům z THE FALL OF TROY. Pro mladou trojku jsou typické zajímavé rytmy, které mají tah na branku a skvěle a živě fungují i přes to, že se do nich pašuje celkem dost nepravidelností. Nádavkem tu máme dva hlasové protiklady, ve kterých se baskytarista Chase Patterson stará o lehce afektované melodické vokály a kytarista Paul Hundeby vše rozostřuje svým méně čitelným hulákáním, jež má tedy v mých uších jisté rezervy, ale poměrně originálně dobarvuje celkový feeling nahrávky.
Paul svoji kytaru přepíná mezi třemi výtečně zvládnutými polohami. Tou první je krouhaná rytmická poctivost přitakávající zašmodrchaným rytmům, druhou pak prstolamné sólové výjezdy a vyhrávky, kterými velmi často solí výše zmíněnou první složku a konečně za třetí to jsou náladové plochy, které nonšalantně směřují někam do postrockových krajinek. Nejsem si jist, jestli tento mladý trojlístkek udělá díru do světa. Bez silnějšího vydavatele v zádech to půjde těžko, ale nechybí jim ani tvůrčí zápal (na tento rock plánují další studiovou nahrávku) ani instrumentální a skladatelský talent. Pro mě velmi příjemné překvapení, které by si větší pozornost rozhodně zasloužilo.
7 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
