OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé album, pod kterým je podepsán virtuózní čokoládový sympaťák Tosin Abasi jde stále dál od djentového proudu. Je znát, že Tosin nechce být jen součástí bubliny, co nabotná s nějakou stylovou vlnou a zase splaskne, jakmile se metalová mládež přeorientuje na novou hudební módu, která bude zákonitě po trendu „džn džn“ kapel následovat.
Vůdčí osobnost ANIMALS AS LEADERS na novém albu svoji trojčlennou družinu vede spíše hlouběji do vod progresivní kytarové hudby. Nové skladby jsou opět o několik kroků dál od djentových pravidel, i když i tuto složku na nové desce naleznete. Mnohem více se snaží dokořenit celek různými epickými kudrlinkami, obohacujícími zvuk, pracují s dynamikou, popřípadě dolepují další a další žánrové vrstvy. Zcela nový je emoční náboj, který album více kaboní do temnějších a sytějších odstínů.
Nezanedbatelnou stránkou je i Tosinova sólová kytara, která je široce rozkročena přes ambientně zamlžené jemné plochy, jazzrockové brnkání, „meshu“ zařezávání a heroická sóla se silným tlakem na melodii, která ctí klasiky metalové kytary. Vše je však zasazeno do současného kontextu a to je asi největší deviza ANIMALS AS LEADERS, neboť i oldschoolové motivy dokáží velmi zručně omítnout vrstvou, která nekonverguje k rockové prehistorii. Samostatnou kapitolou jsou rovněž pro Tosina již typické tapovačky, které přes efektovou smyčku hojně používá jako součást rytmického víru a vrství na ně další motivy. Velmi často podobné prvky kloužou po ploše kytary až k někam k živočišné elektronice.
Stejně jako na minulém „Animals As Leaders“ hrají důležitou úlohu elektronické prvky, které vykvétají ve formě zbustřené rytmiky, tanečně působících beatů i zajímavě postavených ruchů, jež obepínají kytarové linky a dodávají tak tomuto trojlístku jeho charakteristické zabarvení. Rozdíl je oproti debutu pak hlavně v tom, že druhé album už nemá tak silný moment překvapení. Kapela se také na novince zbavila motivů, které měly tendenci se zarýt pod kůži již napoprvé, a vyžaduje mnohem více poslechového času. Je jako dobré víno - musí dozrát.
Méně hitových momentů a více temné atmosféry uvnitř stále výtečné instrumentální metalové moderny.
8 / 10
Tosin Abasi
- el. kytara
Javier Reyes
- el. kytara
Navene Koperweis
- bicí
1. An Infinite Regression
2. Odessa
3. Somnarium
4. Earth Departure
5. Isolated Incidents
6. Do Not Go Gently
7. New Eden
8. Cylindrical Sea
9. Espera
10. To Lead You To An Overwhelming Question
11. Weightless
12. David
Parrhesia (2022)
The Madness Of Many (2016)
The Joy Of Motion (2014)
Weightless (2011)
Wave Of Babies (singl) (2010)
Animals As Leaders (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 46:30
Produkce: Animals As Leaders
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.