Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klipovka "Autre Temps", ktorú ALCEST vypustil von pred vydaním novinky "Les Voyages De L´Âme", patrí medzi najlepšie skladby tohto roka. Projekt talentovaného skladateľa menom Neige a jeho rytmického partiaka Winterhaltera však patrí na scénu, na akú patrí, a tak mu niečo také len sotva prejde, pokiaľ svoj hit neobklopí adekvátne kvalitným albumom. Stalo sa? Z reakcií fanúšikov ALCEST sa zatiaľ zdá, že novinka ako celok oproti predošlým skôr nudí.
Syndróm KATATONIA. To je presne to, o čo tu beží. Francúzi si zízanie na špičky topánok spríjemnili nahraním dvoch albumov, na ktorých priniesli čosi zdanlivo nové, takmer durovú, pozitívne znejúcu hudbu, vystavanú podľa najtradičnejších melancholických postupov, aké už aj ich veľvyslanci ANATHEMA občas majú problém udržať na hranici vkusu. K tomu ALCEST priniesol rýchle pasáže s blackmetalovou rytmikou a postrockovými plochami - opäť v dobrácky zasnených pozitívnych tóninách. Prečo ale syndróm KATATONIA? Pretože títo dvaja neboráci odrazu prišli s albumom, na ktorom toto všetko prekročilo tú pomyslenú hranicu, za ktorou to už pre mnohých fanúšikov začína byť mainstream. Ak by použitie slova dynamika pri albume "Les Voyages De L´Âme" nebolo príliš trúfalé, tiež by celkom vystihovalo rozdiel medzi minulosťou a prítomnosťou.
Niežeby sa človek občas po trochu presladených momentoch nemal chuť napiť. To by vám ale malo vadiť len za predpokladu, že vás ALCEST štve a priori. Vo väčšine prípadov stačí prečkať začiatok skladby a po pár minútach to zapadne to príjemného konceptu vyspelého albumu talentovaných hudobníkov. Odmenou Francúzov pre tých, ktorí pri albume vydržia dostatočné množstvo posluchov, sú motívy, ktoré bavia, lezú do hlavy a zostávajú tam. Čím je potom súčasný album lepší než tie predošlé? Vyspelosťou, vyhratosťou, prístupnosťou. Inými slovami tým, čím je podľa nezanedbateľnej skupiny fanúšikov práveže horší.
Ak patríte k dlhoročným fanúšikom ALCEST, novinka pre vás pravdepodobne nebude znamenať žiaden veľký pokrok smerom, ktorý by ste preferovali. Ak naopak projekt nepoznáte, "Les Voyages De L´Âme" je ideálny album, ktorým sa s ním môžete zoznámiť. Aj za cenu toho, že tie predošle následne nedoceníte tak, ako by si zaslúžili. Určite však všetci poznáme dostatok kapiel, pri ktorých sme zažili presne túto istú situáciu.
1. Autre Temps
2. Là Où Naissent Les Couleurs Nouvelles
3. Les Voyages De L'Âme
4. Nous Sommes l'Emeraude
5. Beings Of Light
6. Faiseurs De Mondes
7. Havens
8. Summer's Glory
Opětovně parádní deska, která jde dle mého soudu ruku v ruce s životním zráním hlavního autora. Jako by do "Souvenirs D'un Autre Monde" bylo přetvořeno muzikantovo dětství, "Écailles De Lune" skládal dospívající jedinec a "Les Voyages De L'Âme" dospělý muž.
23. ledna 2012
Klypso
7 / 10
Farbičky ALCEST sa žiaľ pomaly míňajú. Z nových skladieb ma dokázala nadchnúť len tá druhá v poradí. Zvyšné veľmi nevyčnievajú z odtieňov minulých nahrávok a iba potvrdzujú kvalitný štandard kapely.
Kombinácia shoegaze, rocku a black metalu, ktorá ma kedysi zaujala práve svojou čistotou a schopnosťou vdýchnuť sladkú vôňu aj takému agresívnemu žánru, za aký sa považuje black metal, je v opakovanom podaní už len závanom niekdajšieho očarenia. Ale aby sme boli čestní, svoj podiel viny nesú aj priveľmi podobné spriaznené projekty.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.