Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že subžánr „real screamo“ na last.fm vznikl hlavně díky tomu, že si nálepkou „screamo“ začaly přisvojovat kapely jako ALESANA. Tito fešáci na poslední řadovce více než co jiného hrají sladce navoněný rock s perfektní a bohatou zvukovou produkcí, ze které vám do xichtu trčí průměrné a velmi lehce oposlouchatelné melodie z refrénů a produkce šedého středního proudu. Výše zmíněné „screamo“ opatřuje kočičí vřískání na pozadí, ale hospodaří se s ním pečlivě a rozvážně - nesmí to být moc, aby to nevyděsilo holčičky, které si o skupině přečetly v Bravíčku.

Pokud se nad něčím u aktuální čtvrté albovky dá smeknout klobouk, pak je to zvukové inženýrství této nahrávky. Ta má opravdu kvalitu velkých popových kapel. Naleznete zde motivy, které se zaryjí napoprvé a mají ten talent již při druhém poslechu působit otravně, v druhých řadách jsou ke slyšení načinčané dechové aranže, klávesové plachty nebo košatě vyvedené sbory. Tyto studiové berličky jsou nezbytné, neboť bez nich by hrozilo, že posluchač pojde na ploše přesahující jednu hodinu nudou. Pokud někdy ALESANA chtěli dosáhnout té nejšedší průměrnosti, tak se jim to tímto albem podařilo.