SUFFER WELL založil Mick Kenney, hlavní hybatel black-grind extrémistů ANAAL NATHRAKH, když zjistil, že se mu v hlavě líhnou nápady, které tak úplně neodpovídají standardům jeho domovské formace. Ke spolupráci přizval Brandana Schiepattiho, frontmana kalifornských BLEEDING THROUGH (se kterými mimochodem odjel v roce 2010 jako zaskakující kytarista světové turné), plus ještě další tři mladíky z industriálních spolků IMPERATIVE REACTION a COMBICHRIST a zkraje roku 2011 dokončila jeho „nová kapela“ své první regulérní album.

Nahrávka pojmenovaná „Sorrows“ (což byl mj. původně zamýšlený název pro celý projekt) není zdaleka tolik vyhrocená jako ANAAL NATHRAKH, ale přesto se trochu vymyká současným metalovým zvyklostem. Pod hlavičkou SUFFER WELL se spojují zdánlivě nesourodé věci jako metal a punk, grindcore a zpěvné refrény a heavymetalové melodie a elektronika, ale nechybí ani tvrdé metalcore riffovačky nebo odkazy na dosavadní Kenneyho tvorbu. Věřím, že takto černé na bílém to vypadá dost složitě, ale nenechte se zmást. Nejedná se o žádnou krkolomnost. Všechny elementy vedle sebe fungují velmi přirozeně a nahrávka od začátku až do konce neskutečně „jede“.

SUFFER WELL jsou variabilnější a lépe stravitelní než BLEEDING THROUGH nebo ANAAL NATHRAKH, místy zní kupodivu až skoro hitově a z jejich hudby je cítit především obrovské nadšení. Kusy „Never Surrender, Never Give In“, „The World Is Decay“, „The Funeral“ nebo „For Today, For Yesterday, For Everyday“ jsou rychlé až zběsilé, hodně do punku pecky, ale mají i nápady, melodie, riffy a zvraty. Kapela se nesnaží být ortodoxně tvrďácká a skladby obsahují často i veselé „hejvíkovské“ kytary nebo zpěvné melodické refrény. Album je tak divoké, ale ne zaťaté či monotónní a dovoluji si odhadnout, že příjemně zabaví většinu posluchačů, kteří se zajímají o punk, hardcore nebo heavy metal.

Mick Kenney měl při vybírání spoluhráčů šťastnou ruku. Brandan Schiepatti vystihl vcelku přesně to, co si principálova hudba žádala, a jak čisté vokály, tak rozzlobený štěkot zní v jeho podání velmi přesvědčivě. Neméně bravurní však byla i volba bubeníka. Trevor Friedrich zatím není nijak profláklé jméno, ale jeho angažování se jeví pro celkovou koncepci jako naprosto zásadní. Svým živelným stylem bubnování vtiskl nahrávce onen punkový ráz, díky čemuž kolikrát dost (záměrně?) kýčovité kytary působí „cool“.

Vcelku povedená nahrávka má však jedno veliké „ale“, kterým je vydavatel. Kenney se Schiepattim upsali SUFFER WELL u Century Media, avšak poté, co z kraje roku 2011 dokončili nahrávání, marně čekají na oficiální vydání alba. Vydavatel anoncovaný termín 7/2011 nedodržel (objevil se pouze singl „Treachery“) a z neznámých důvodů uložil celý materiál do šuplíku s tím, že se jeho oficiální zveřejnění posouvá na neurčito. Frustrovaná kapela zřejmě nechtěla dále čekat a ve snaze dostat svoji hudbu mezi lidi uvítala, že někdo ze zainteresovaných pověsil „Sorrows“ na internet. Album je tak nyní dostupné jako on-line streaming nebo „neoficiální download“, který je ovšem „posvěcený“ samotnou kapelou.

Pro novou, začínající partu je to vskutku prekérní situace, ovšem nechme ji stranou. Hlavní je, že Mick Kenney i Brandan Schiepatti se svým společným dílem příjemně překvapili. Doufejme, že je problémy s firmou nerozhodí a dočkáme se i koncertní verze SUFFER WELL. V tomto případě by to jistě stálo za to.