Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Basically, I’ve always felt that the rhythm guitars in metal music resemble the harsh, fast sounds that a car engine produces.“ (Nader Sadek)
Z egyptské, umělecky založené rodiny pocházející Nader Sadek je metalové veřejnosti znám zejména díky své spolupráci s MAYHEM a SUNN O))) (ano, je tou osobou, která navrhuje kostýmy Attily Csihara, popřípadě i kompletní pódiové instalace obou zmíněných). Jakoby mimoděk se však tento chlapík konceptuálně podepisuje pod stejnojmenný projekt, pro nějž získává prostřednictvím svých kontaktů, jichž nabyl při svých dřívějších uměleckých performancích, skutečný výkvět tvrdě metalové scény. Steve Tucker (ex-MORBID ANGEL), Rune Eriksen a.k.a. Blasphemer (ex-MAYHEM), Flo Mounier (CRYPTOPSY). To jsou jména tvořící jádro kapely a zároveň jména, která nepotřebují komentář.
Tyto tři legendy a společně s nimi i baskytarista Nick McMaster (KRALLICE) + další pozvaní hosté zhudebnili Sadekovy vize v kvalitní deathmetalové půlhodince s nepříliš originálním názvem - „In The Flesh“. Všemožně zaměřených all-star bandů tu již bylo mnoho a rozhodně se nedá říci, že by vždy končily úspěchem. „In The Flesh“ je však jiným případem. Kreativní ega muzikantů se zde nerozcházejí ani se neprosazují jeden na úkor druhého. Naopak, střetávají se v působivé symbióze, přestože se o nahrávce asi nebude hovořit jako o nějakém výrazném hudebním milníku.
Navzdory tomu ji lze – díky kvalitně odvedené práci – ohodnotit nadstandardní známkou. Každý ze zúčastněných přináší do kapely svůj typický trademark a kdo má alespoň poslední zbytky hudebního sluchu, měl by styl jednotlivých muzikantů během chvíle identifikovat. NADER SADEK lze nejlépe charakterizovat popisem čelní srážky typicky „mayhemovských“ mrazivých riffů s „tuckerovským“ obdobím MORBID ANGEL, přičemž ona „morbidí“ atmosféra na nahrávce přeci jen převažuje. Což je tak trochu i pokynutí směrem k těm fanouškům zmíněných velikánů, jež byli po právu zklamáni nepovedeným dílem „Illud Divinum Insanus“.
Zmíněná trojice muzikantů nabízí na „In The Flesh“ rozmanitý, profesionálně vystavěný, povětšinou střednětempý a potemnělý death metal. Steve Tucker chrčí jako v období „Formulas Fatal To The Flesh“ ‚ k níž by se snad dala nahrávka svou náladou nejlépe přirovnat. Blasphemerovy riffy jsou okamžitě rozpoznatelné, až by člověk řekl, že byly vyjmuty z nějakých nezveřejněných skladeb MAYHEM. Pouze Flo Mounier se navzdory své technické hře oproti svému účinkování v CRYPTOPSY poněkud krotí. Ideový tvůrce Nader Sadek pak přispívá k výslednému dílu grafickým zpracováním a zkomponováním ambientních intermezz, jakož i závěrečné „Nigredo In Necromance“.
Albem koncepčně prostupuje pro death metal netypické téma - nafta, resp. lidská závislost na ní a problémy, které společnosti její objev přináší. „In The Flesh“ je tak svým vyzněním - podobně jako tato cenná tekutina - albem těžkotonážním a hutným. Nikoliv převratným, avšak jednoznačně nadprůměrným. Přibližně takovým, jaké bychom od zmíněných person očekávali. MORBID ANGEL by v současné formě mohli dělat téhle kapele předskokany.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.