Pokud bych měl jmenovat nejvýznamnější „trendsettery“ v oblasti technického BDM v horizontu posledních deseti let, na jednom z prvních míst zcela jistě uvedu SPAWN OF POSSESSION. Je naprosto bez diskusí, že jak debut „Cabinet“ (2003, Unique Leader Records), tak jeho následovník „Noctambulant“ (2006, Neurotic Records) pomáhaly definovat a následně pak mílovými kroky dále posouvat jednu žánrovou hranici za druhou. Velmi podobně tak kdysi činili i NECROPHAGIST, kteří před osmi roky přivedli na svět zcela zásadní záznam „Epitaph“, bibli moderní tech/death metalové kultury. Od té doby však v okolí Karlsruhe vládne podezřelý klid, Suiçmezova kytara vytrvale mlčí a plány jejího majitele na novou desku NECROPHAGIST už dávno pokryl prach. To jiný instrumentalista, podepsaný pod „Epitaph“, subtilní kytarový mág Christian Muenzner, je aktivní až běda, představuje jeden ze základních pilířů prog/tech death metalové komety OBSCURA, v poslední době natočil sólové album „Timewarp“, přispěl na novou desku GOROD a v neposlední řadě se zúčastnil i nahrávání „Incurso“, toužebně očekávaného třetího řadového záznamu SPAWN OF POSSESSION.

Sestava kalmarských vizionářů prošla od vydání „Noctambulant“ velmi dramatickou obměnou, když na svém místě zůstal pouze jeden jediný muž, otec zakladatel Jonas Bryssling. Dennis Röndum přenechal bicí stoličku Henriku Schönströmovi a znovu se zmocnil mikrofonu, lysého riffmistra Jonase Karlssona vystřídal již zmíněný Christian Muenzner a basové povinnosti začala místo Niklase Deweruda plnit jedna z nejvýraznějších kapacit v oboru – sám pan Erlend Caspersen (BLOOD RED THRONE, DEEDS OF FLESH...).

I přes onu prezenci výrazných instrumentálních individualit se nedala očekávat nějaká výrazná změna ve skladatelské filozofii kapely, autorský monopol si totiž znovu ponechal Jonas Bryssling, přičemž se spokojil jen s malou asistencí Erlenda Caspersena v „Deus Avertat“ a „Servitude Of Souls“. Dennis Röndum do komponování tentokráte vůbec nezasahoval (což je výrazný rozdíl oproti „Noctambulant“, kde pečeť majitele rychlopalného growlingu nese rovnou pětice položek), místo toho se raději koncentroval na svůj hrubozrnný vokál a po volných večerech pak vytrvale rozvíjel svůj pokroucený talent v sepisování regulérně nemocných historek, nezaměnitelného to trademarku textů SPAWN OF POSSESSION (Röndum se od více abstraktního „Noctambulant“ vrací zpět k přímočarosti „Cabinet“, přičemž taková „Spiritual Deception“ dokonce navazuje na nekompromisní text „Uncle Damfee“).

Očekával jsem, že Bryssling občas přenechá dirigentskou taktovku páně Muenznerovi a my se tak dočkáme jasně rozpoznatelného melodického feelingu pozdních NECROPHAGIST. Není tomu tak, Muenznerova sólová kytara sice promlouvá do hry velmi zřetelně, nicméně v konečném důsledku hraje pouze vedlejší roli. První housle si pro sebe znovu uzurpoval vrchní principál Bryssling, to on je vůdčím architektem, od prvního alba jednoznačně dominantní osobou v řadách SPAWN OF POSSESSION. „Incurso“ rozhodně nepředstastavuje melodičtější verzi „Noctambulant“, právě naopak, často se ohlíží do minulosti a svou náladou připomíná nezapomenutelné rekvizity z „Cabinet“.

Švédové celkově přitvrdili a na některých místech trochu narovnali jinak totálně zprohýbanou rytmiku (viz. jasný oldschoolový riff v „Bodiless Sleeper“). Jedním dechem je ale nutno dodat, že drsnější pasáže tentokráte trochu ztrácejí na síle, a to díky až příliš dokonale ošetřenému zvuku z útrob Pama Studios, tradičního nahrávacího útočiště kalmarské posádky (ukázkovým příkladem budiž chybějící důraz v „No Light Spared“). V tomto ohledu mě napadá jistá paralela s „Entity“, poslední deskou kansaských ORIGIN, kteří minulý rok rovněž překvapili sázkou na přímočařejší produkci, ovšem i přes podobně destilovaný sound si dokázali zachovat patřičný tlak a tolik potřebný tah na branku. To je první a současně i poslední drobná výtka, kterou autor článku k novému záznamu SPAWN OF POSSESSION má.

Po instrumentální stránce není k „Incurso“ co dodat. Jonas Bryssling za šest let nashromáždil více než dostatečně silný arzenál nápadů, chrlí desítky charakteristicky uskřípnutých milimetrově odsekaných riffů, ve správný čas rozděluje kratičká vysokofrekvenční arpeggia a jindy zase udeří konfliktním, hezky od podlahy vedeným riffingem. Dešifrovat tuhle vysoce náročnou kytarovou skládanku a odhalit na jejím pozadí transparentní příběh s jasně definovanou hlavou a patou vyžaduje od posluchače nezanedbatelnou časovou investici. I přesto nevylučuji, že pro mnohé z vás zůstane nové album SPAWN OF POSSESSION pouhou změtí akordů, postrádajících společného jmenovatele, zběsilým souborem stovek na sebe navrstvených not nebo studenou a odtažitou učebnicí vysoké kytarové či baskytarové školy.

Trumfové eso „Incurso“ slyší na jméno Erlend Caspersen. Baskytarový diktátor si k práci ve svém domácím studiu přizval hned dvojici asistentek, přičemž zvláště ta bezpražcová se ukázala pro potřeby SPAWN OF POSSESSION více než vhodnou volbou. Přiznám se, že pro sametový zvuk nástroje s holým krkem mám velkou slabost, kór v takových skladbách jako je „Spiritual Deception“, jež ve své druhé polovině nabídne procítěný epický předěl jasně reflektující současný prog/tech death metalový trend v režii kapel typu AUGURY, OBSCURA a nebo BEYOND CREATION. Podobně intenzivní zážitek nabízí i závěrečná skladba „Apparition“, kde Bryssling za asistence Carla Löfvenhamna s ohromným přehledem bourá hranice mezi death metalem a orchestrální hudbou. FLESHGOD APOCALYPSE utáhnou motýlky, narovnají slušivá saka a se vší pokorou usednou do prvních lavic, tady se totiž vyučuje to pravé umění.

Esence moderního a ve všech možných ohledech extrémního technického BDM pro rok 2012 nese jméno „Incurso“. Reformátoři z Kalmaru dokázali i na třetí pokus vystoupat na absolutní žánrový vrchol a znovu nahrát album, které můžeme bez velkého přehánění opatřit visačkou „přelomové“.