OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na úvod mi dovolte jednu dotěrnou a poměrně důvěrnou otázku. Chodíte do kostela? Možná se vám takový dotaz v souvislosti s recenzí na metalové album zdá dosti mimo mísu, ale v daném případě není tak zcela od věci. Ale zpátky k otázkám a odpovědím. Pokud kostely navštěvujete – v pořádku. Pokud tomu tak není – nevadí. Od toho tu je americká progresivní powermetalová parta seskupená kolem svého lídra, hlavního skladatelského mozku, zpěváka a donedávna i kytaristy, Matta Smithe, aby vám přinesla Boha až do vašich domovů. Ústřední textovou náplní této skupiny, příhodně pojmenované THEOCRACY neboli „vláda boží“, jsou biblická témata. THEOCRACY si tak na nedostatek námětů nemůžou v žádném případě stěžovat. Pokud tedy budete mít zájem, Slovo Boží k vám může vstoupit poměrně netypickou formou – metalovou hudbou.
Kdo o textovou složku nemá zájem, nechť nezoufá a zaměří se na to hlavní, s čím THEOCRACY přicházejí, a to je především kvalitní hudba. A ta je přeci až na prvním místě! Nejnovější album „As The World Bleeds“, vybavené vkusným „bloody“ obalem, je jejich v pořadí již třetím počinem. Prvotinu „Theocracy“, tehdy ještě one-man projekt Matta Smithe, nebylo ještě možno brát příliš vážně. Převažovaly téměř výlučně speedmetalové projevy, na jejichž základech koneckonců stojí jejich tvorba i nadále, a tu a tam se objevily již zajímavé momenty. Po pětileté pauze, kdy se z THEOCRACY stala skoro legitimní skupina (bez basáka), vyšla druhá deska „Mirror Of Souls“, jejíž úroveň je již sakra (pardon, zde se přeci nesluší klít) někde jinde. Přibylo na rozmanitosti a barevnosti kompozic. Album obsahovalo všechny druhy skladeb, které si v žánru speed a power metalu umíte představit a též je slyšet, že se tu někdo pěvecky zlepšil. Kapelník rozhodně netrpěl skladatelským ostychem, o čemž mj. svědčí titulní skladba čítající téměř 23 minut, jejíž některé pasáže jsou přímo strhující.
Bylo tedy na čem stavět. Kapelu doplnil basák Jared Oldham, Matt Smith se zaměřil výlučně na zpěv a sólovou kytaru předal do schopných rukou Vala Allena Wooda, za což by si zasloužil uznalé poplácání po zádech, neboť sóla na „As The World Bleeds“ jsou skutečně ďábelsky (tedy božsky, samozřejmě!) rychlá a až skotačivě melodická. Nejen sóly živ je ovšem posluchač. Jde především o kvalitu písní samotných. A tady je třeba říci, že Mattu Smithovi je shůry dáno – pěvecky a především skladatelsky. Sice zde rozhodně nedochází k zmrtvýchvstání power či speedmetalového stylu, ale je zde vše skloubeno způsobem, který musí fandovi této odnože metalu lahodně klouzat po patře jako mešní víno.
Hned na úvod přichází nejdelší výpravná jedenáctiminutová kompozice „I AM“, jejíž vrchol přichází přibližně v polovině nástupem vícehlasů alá SAVATAGE či EDGUY. V sólu dojde i na určité progresivní motivy. Skladbu bych každopádně doporučil Tobiasi Sammetovi k poslechu, aby si vzpomněl, jak že se to dělá. A že za to umí THEOCRACY vzít i po riffové stránce, o tom svědčí Blízkým Východem načichlá píseň „Nailed“, u jejíhož zasekávaného riffu v části doprovázející dopad kladiva na hřeby lze pro připodobnění vzpomenout ICED EARTH. Jistou výhradu mám pouze k začátku písně „The Gift Of Music“, při jejímž začátku jsem si vzpomněl na Vánoce. Tato pasáž se však v druhé části a závěru mění ve slušnou dvoukopákovou palbu.
Nebudu vaše oči dále zatěžovat řádky o kvalitách či nedostatcích dalších písních. Z předešlého textu je evidentní, že se mi toto album zadřelo pod kůži. Lze jen vyzvednout schopnost gradace, tu vhodně vloženého sóla, vyhrávky či sborů, sympatický (nepříliš uječený!) hlasový projev zpěváka, kvalitní zvuk a schopnost nejen upoutat pozornost posluchače, ale také si ji na ploše více jak jedné hodiny udržet. THEOCRACY by sice za toto album neobdrželi patent za originalitu a novost, ale v některých případech, jako je právě tento, je reverzní inženýrství pozitivní věc.
Říká se, že třetí album je pro budoucnost hudební skupiny a především pro posouzení možné trvanlivosti a kvality její tvorby rozhodující. Přál bych si, aby tomu tak bylo i v případě THEOCRACY, neboť hudebně mi tato nahrávka sedla téměř dokonale. Textovou náplň nechávám bez komentáře, neb je každého věc, zda vzývá nebesa, peklo, zlaté tele, orosený půllitr anebo jiné obdobné modly.
Američtí power-speedmetaloví velebníčci THEOCRACY přišli v rámci žánru doslova s Boží bombou!
9 / 10
Matt Smith
- zpěv, klávesy
Jonathan Hinds
- kytary, doprovodný zpěv
Shawn Benson
- bicí
Val Allen Wood
- sólová kytara, doprovodný zpěv
Jared Oldham
- basová kytara, doprovodný zpěv
1. I AM
2. The Master Storyteller
3. Nailed
4. Hide In The Fairytale
5. The Gift Of Music
6. 30 Pieces Of Silver
7. Drown
8. Altar To The Unknown God
9. Light Of The World
10. As The World Bleeds
As The World Bleeds (2011)
Mirror Of Souls (2008)
Theocracy (2003)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Ulterium Records
Stopáž: 61:51
Produkce: Matt Smith
Studio: Theocracized Studios, Athens, Georgia (USA)
Power metal sice můžu, ale toto je podle mě hodně přeceňovaná kapela. Samozřejmě když se to někomu líbí, tak je to v pořádku. Mně se to nelíbí ani trošku.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.