OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď na konci júna 2010 vstúpil Brandan Schieppati pred smiešne malé a apatické nitrianske publikum, rozpačitá reakcia vokalistu BLEEDING THROUGH bola očividná. Napriek vlažnému záujmu i otrasným technickým podmienkam sa kapela zachovala profesionálne a naservírovala nezabudnuteľný energický set. Práve ten stál na počiatku môjho presvedčenia, že kalifornský sextet je jedným z najpodceňovanejších zoskupení metalovej, resp. metalcorovej scény. Nie inak je tomu aj pri tohtoročnej nahrávke „The Great Fire“. Hoci sa jej nedostalo významnejšej pozornosti, verte, že si ju právom zaslúži.
Jazykom ekonomických pojmov – v súčasných podmienkach, keď ponuka ostro sa tváriacich metalcore skupín výrazne prevyšuje dopyt, nie je jednoduché zaujať. Nakoľko trendové vlny zvyknú opadnúť, zostanú iba časom preverené mená a BLEEDING THROUGH k nim bezpochyby patria. Za viac ako 12 rokov existencie sa im podarilo vďaka enormnej snahe vtlačiť hudobnej produkcii vlastný „ksicht“. V poradí siedmy štúdiový album je toho dôkazom.
Otrepané metalové klišé o prísľube temnejšej, rýchlejšej a brutálnejšej novinky dostáva pri „The Great Fire“ nečakaný rozmer. Vskutku ide o najtvrdšiu nahrávku BLEEDING THROUGH. Inštrumentálne intro otvorí mýtickú Pandorinu skrinku, ktorej zhudobnený ničivý obsah by pokojne mohol znieť ako „Faith In Fire“. Na ploche necelých 40 minút jeden nekompromisný zásek („Starving Vultures“, „One By One“) strieda druhý a popri ponurej textovej zložke nedá poslucháčovi veľa času na rozjímanie. Schieppatiho prejav, ktorý je ustálený prakticky od čias „Declaration“, štípe ako rana ohnivým bičom. Neskrývanú agresiu vyvažuje čistým spevom bez štipky melodickej prvoplánovitosti („Final Hours“, „The Devil And Self Doubt“).
Gitarám dominuje ťažkotonážny riffing a blackmetalové tremolo (priaznivci všetkých odnoží čierneho kovu odpustia). Spolu s údernými bicími sa kompozične nezaobídu bez náladotvorných kláves Marty Peterson („Walking Dead“, „Step Back In Line“). Po harmonickom úvode „Entrenched“ á la ALICE IN CHAINS kapela sumarizuje všetky spomínané elementy v poslednej položke „Back To Life“.
BLEEDING THROUGH býva vyčítané všeličo. Väčšinou ide o argumenty stojace na vratkých základoch, ktorým netreba venovať pozornosť. I keď nestvorili závratnú novú formu, všetko požičané dokážu s nutnou dávkou talentu pretaviť v silný jednoliaty celok. V osobnom rebríčku síce naďalej vedie predošlý eponymný počin, no „The Great Fire“ sa počúva úžasne. Na záver žiadne kvetnaté frázy o budúcnosti štýlu. Pokiaľ budú odveké metalové legendy vydávať braky, albumy ako „The Great Fire“ u mňa víťazia na plnej čiare. S nálepkou metalcore i bez nej.
Slovami môjho bratského alter ega: BLEEDING THROUGH natočili skvelý album, no vavríny budú opäť zbierať iní. Strhujúce kompaktné dielo, už teraz jeden z mojich adeptov na dosku roka. Tlieskam.
8,5 / 10
Brandan Schieppati
- spev
Brian Leppke
- gitara
Dave Nassie
- gitara
Ryan Wombacher
- basgitara, vokály
Marta Peterson
- klávesy
Derek Youngsma
- bicie
1. The March
2. Faith In Fire
3. Goodbye To Death
4. Final Hours
5. Starving Vultures
6. Everything You Love Is Gone
7. Walking Dead
8. Devil And Self Doubt
9. Step Back In Line
10. Trail Of Seclusion
11. Deaf Ears
12. One By One
13. Entrenched
14. Back To Life
The Great Fire (2012)
Bleeding Through (2010)
Declaration (2008)
The Truth (2006)
Wolves Among The Sheep (DVD) (2005)
This Is Love, This Is Murderous (2003)
Portrait Of The Goddess (2002)
Dust To Ashes (2001)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Rise Records
Stopáž: 39:10
Produkce: Bleeding Through
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.