Nedělní večer v Black Psu měl jednoho významného společného jmenovatele. Krom toho, že v sestavách všech čtyř kapel naleznete výtečné instrumentalisty, tento čtyřblok nabídl opravdu výjimečné baskytarové hráče. Ať už se podíváte na brýlatého nenápadného bezpražcového skromě působícího intelektuála Robina Zielhorsta z EXIVIOUS nebo holohlavého francouzského obrovitého řezníka Benoita Clause z GOROD, který si z basy vytrhal více než polovinu pražců a ohání se na koncertech originální půlpražcovkou, či se zaměříme na mistra rychlosti Niklase Deweruda, jehož prsty při koncertě vypadají jako objekty, které překonaly rychlost světla.

Vše to jsou v mých očích velké osobnosti, které lze označit jako smetánku současné metalové scény. Největší pozornost v sestavách kapel byla jednoznačně zaměřena na basového novice u neměckých OBSCURA Linuse Klausenitzera, který nahradil basového bezpražcového profesora Thesselinga. Splní všechna očekávání do něj vkládaná?

Večer otevírají fusion metaloví náladotvůrci z EXIVIOUS. V sestavě nově k vidění Yumu Van Eekelen z PESTILENCE, který střídá Stefa Brokse z TEXTURES. Možná i díky technologii Fractal, mezi jejíž zastánce patři John Petrucci nebo Steve Vai, díky níž se o výsledný zvuk stará spíše kapela než zvukař, je zvuk naprosto parádní, snad jen občas vše na spodcích rozmlží bezpražcovka svým mohutnějším tělem.

Instrumentální set má nádhernou dynamiku, jazzrockové tlumiče uklidňují hladinu, kterou předtím rozbouřil metalový příboj a odhaluje tak dechberoucí epičnost, kterou EXIVIOUS uzamykají do svých instrumentálních kompozic. Ač pro někoho byl set jen podivně předimenzovaným přetechnizovaným intrem bez zpěvu se zbytečně rozlezlou dávkou změkčilých prvků pro metalové intelektuály, pro mě vedle OBSCURY asi nejsilnější zážitek z celého večera od kapely, která dokázala vytvořit nejpůsobivější atmosféru.

Pódium poté ztemnělo a pouze za sporého zadního nasvícení rozjeli GOROD svoji velmi živelnou high tech death parádu. Proti předchozím, možná až příliš umělecky zaměřeným jazz-metalistům se jednalo o mohutné zrychlení a přitvrzení, což u mne způsobilo výrazné zvýšení hladiny adrenalinu v krvi. Současní GOROD to je především rychlost, nepolevující intenzita, hutný zvuk, ale i technika a hudební masáž výrazně přerůstající deathmetalové šablony.

Během vystoupení se nekonaly žádné velké prostoje, frontman Nutz jen občas pronesl nějakou tu vtipnou hlášku v češtině (nejlepší byla ta: „My sme Gorod, Bíly pes“) a samozřejmě také nezapomněl ohlásit, že kapele právě vychází nové album, a že nám z něho pár věcí zahrají. Následně zazněla „ The Axe Of God“ a „Carved In The Wind“ (zkraje tuším ještě „Birds Of Sulphur“) a musím říct, že oč se nová tvorba vzdaluje ortodox death metalu, tak o to více sympaticky se jeví. GOROD sice neměli tak čistý zvuk jako headliner OBSCURA, ale dozajista byli ten večer nejrychlejší, nejtvrdší, nejdivočejší a vlastně i hudebně nejnáročnější. Francouzi mají zkrátka aktuálně pěkně našlápnuto a dovoluji si odhadovat, že příště již přijedou jako headliner oni.

Jako třetí v pořadí přicházejí okupovat stage SPAWN OF POSSESSION, apoštolové moderní tech/death metalové kultury a pro mě osobně jasně největší tahák nedělního večera. Seveřané v těchto dnech sice vydávají své dlouho očekávané třetí album „Incurso“, nicméně v Klánovicích trochu překvapivě vsadili hlavně na debut „Cabinet“ a následnou žánrovou bibli „Noctambulant“. Je to tak trochu škoda, neb reorganizovaná sestava SPAWN OF POSSESSION vypadala jednoznačně nejlépe právě při „Where Angels Go Demons Follow“, jediné položce, která ten večer ze zbrusu nového alba zazněla.

Tím nechci říci, že by zásadní skladby z „Noctambulant“ typu „Dead & Grotesque“, „Lash By Lash“ nebo „Solemn They Await“ vyzněly nějak rozpačitě, to určitě ne, jen bylo trochu znát, že za tímhle materiálem v době jeho vzniku stála (až na jedinou výjimku v podobě Jonase Brysslinga) úplně jiná kapela. To samé v bledě modrém se dá říci i o debutu „Cabinet“, ze kterého SPAWN OF POSSESSION citovali snad ještě o krapítek obtížněji (nejlépe přitom vyzněla závěrečná „Church Of Deviance“). Problém samozřejmě nebyl v instrumentaci (hlavně duo Bryssling / Caspersen zahrálo úplně mimo veškeré limity), spíše jen v absenci osobního vztahu ke starým skladbám, který můžu současným členům SPAWN OF POSSESSION jen velmi těžko vyčítat. V žádném případě tady nechci a ani nebudu mluvit o nějakém zklamání, vystoupení tech/death metalových vizionářů z Kalmaru pro mě i tak představovalo úžasný koncertní zážitek, a to hlavně díky strhující performanci v již zmiňované „Where Angels Go Demons Follow“. Závěrem tedy nezbývá než věřit, že SPAWN OF POSSESSION příště dorazí i s uzdraveným Christianem Muenznerem (fokální dystonie) a především odehrají více kompozic z „Incurso“.

Christian Muenzner tedy nastoupil na pódium pouze jako člen hlavní kapely, prog/tech/death metalového souboru OBSCURA. Němci předvedli reprezentativní průřez svou nedlouhou kariérou, když setlist spravedlivě rozvrhli mezi „Omnivium“ a přelomovou druhou desku „Cosmogenesis“. Nadto ještě sáhli do pokladnice nesmrtelných DEATH a jakožto závěrečnou položku celého koncertu učebnicově odcitovali „Flesh And The Power It Holds“ (samozřejmě se tak nestalo náhodou, neb jak všichni moc dobře víme, OBSCURA se tvorbou DEATH nechává často a ráda inspirovat, ostatně taková „Incarnated“ o tom musela v Klánovicích přesvědčit snad i neslyšícího).

Dovolím si vyzdvihnout citlivě vyvážený zvuk, když zejména bicí souprava Hannese Grossmanna vyzněla naprosto fantasticky. Co mě naopak trošku zklamalo, byla skromnější basová kytara, která se držela až příliš v pozadí, rozhodně nediktovala tempo hry tak výrazně jako na řadových deskách kapely. Jsem moc zvědav na další album OBSCURA, uvidíme jak dobře se podaří odejitý bezpražec v držení pana Thesselinga nahradit. S obtížemi bojoval i Christian Muenzner, jenž se za svou kytarou občas hodně kroutil. Na mé poličce sice nedlí lékařský diplom, nicméně i tak bych panu Muenznerovi okamžitě doporučil po každém jednotlivém vystoupení přísný klid na lůžku. Pokud po mě budete chtít něco jako playlist, vytáhnu na vás zásadní položky jako „Septuagint“, „Noospheres“, „Anticosmic Overload“ a nebo třeba důraznou „Ocean Gateways“. Vše samozřejmě odehráno v pořádku. Aby toho nebylo málo, palcem nahoru hodnotím i kompaktní image kapely, když všichni strunníci předvedli slušivé přiléhavé nátělníky černé barvy. Sympatický dress code porušil pouze Hannes Grossmann, když nechal vyniknout volnější tričko s logem RUSH. Inu, po všech stránkách vydařený večer.

Text: RIP, Sicky, Reaper; Foto: RIP