Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metal je znova v móde. Alebo už neradno premýšľať o jeho extrémnosti. V čase, keď redaktori veľkých médií nadšene počúvajú novú vlnu black metalu, starého death či thrash metalu, sa za hranicami mimoriadne darí aj sludge či stonermetalovej vetve. A sú to práve členovia HIGH ON FIRE, kto kedysi pomáhal formovať nový drevorubačský trend a kto, aspoň podľa zriedkavých vyjadrení, ovplyvnil najpopulárnejšie mená žánru: MASTODON, BARONESS a KYLESA.
V rámci návratu ku koreňom sa preto venujme HIGH ON FIRE. V roku 2012 prichádzajú Američania s novou doskou „De Vermis Mysteriis“ a žnú jednu veľkú chválu za druhou.
Prečo voliť HIGH ON FIRE
Je ťažké zorientovať sa v hustej brade podobných kapiel. Výhodou tohto tria je po novom rozmanitosť tvorby. Jeho hudbu robia záživnou výrazné nápady, zmeny tempa, ochota vsunúť spevavé pasáže, ale aj rôzne inštrumentálne finty, radostnú medzihru („Samsara“) a dobrú metalovú baladu („King Of Days“).
Hlavou budete kývať už pri prvom počúvaní. A vďaka tomu, že nosné motívy nie sú rozvarené v hrnci zohrievanom nekonečným riffovaním, zostanú v gebuli aj pri prechode od kývania hlavou k hre na vzdušnú gitaru alebo bicie.
Ale aby ste náhodou neboli uvedení do omylu: Napriek tomu, že majú HIGH ON FIRE čitateľnú hlavu a pätu, bezpečne patria ku kapelám, ktoré nič extra neriešia a idú dopredu s istotou parného valca. Už to nie je tá neandertálska živelnosť z roku 2005 ani motorheadovský zápach z úst z roku 2007. Model 2012 nemá kvôli konzervatívnosti žánru čím prekvapiť, zato tvrdé údery rozdáva s prehľadom skúseného starca.
Produkcia dokáže divy
Na predošlej štúdiovke si HIGH ON FIRE vyskúšali spoluprácu s Gregom Fidelmanom, (niekdajším) zvukárom a producentom rôznych veličín od METALLICY, cez SLAYER až po RED HOT CHILI PEPPERS a Johnnyho Casha. Celkom predvídateľne, Fidelman otupil nástrojové ostrie kapely a vytiahol do popredia spev. Výsledok znel trochu rozpačito.
Američania sa našťastie poučili. Novinku si vzal pod palec Kurt Ballou z CONVERGE. A nikto nerozumie HIGH ON FIRE lepšie než on. Známemu gitaristovi a vyťažovanému producentovi sa podarilo zachytiť divoké pnutie vo vnútri skupiny, majúce iba kúsok k pódiovej tvrdosti a bláznivosti, a zanechať pritom materiál dostatočne presvetlený. Ideálny kompromis medzi potrebou agresívne hobľovať a zároveň osloviť aj širšie publikum.
Verdikt je preto jednoduchý. Ak ešte nie ste unavení trendom zarastených chlapov vo flanelových košeliach, novinka HIGH ON FIRE je jasný tip. A možno vás osloví, aj keď ste sa už začali topiť v tom tekutom piesku. Opradená podivným konceptom o Ježišovom dvojčati, ktoré cestuje v čase (sic!), tvorí zatiaľ tohtoročný vrchol na poli neohrabanej chytľavej hudby.
1. Serums Of Liao
2. Bloody Knuckle
3. Fertile Green
4. Madness Of An Architect
5. Samsara
6. Spiritual Rites
7. King Of Days
8. De Vermis Mysteriis
9. Romulus And Remus
10. Warhorn
Môj prvý stret s ukričanými drevorubačmi. Je pol šiestej ráno, noc bola náročná a ja som práve so strašnou opicou nadobudol vedomie v cudzom byte, netušiac, ako som sa tam dostal. Príšerné sucho v ústach, hlava duní, že by som si ju najradšej odstrelil. Vábivá gitarová „špina“ dva mesiace nepovysávanej izby, primitívne, no úderné bicie a k tomu ten „prechlastaný“ vokál. Muzika, ktorá otvára dvere hlavou a čistí závity od všetkého toho „umenia“, na ktoré sa človek občas príliš upína.
16. listopadu 2012
Subeer
8,5 / 10
„De Vermis Mysteriis” mohu po dlouhém, nenásilném prohledávání prohlásit nejlepším zásekem v téměř patnáctileté historii Oaklanďanů HIGH ON FIRE.
Jedním z hlavních důvodů je vyspělost – hudební dospělost, dotaženost materiálu, které shodně scházely pětici předchůdců.
Ano, vždy se jednalo o příhodné „energetické kapsilky pro řidiče” s pořádnou „motorheavyhead“ náplní, ale i poměrně vlastním ksichtem.
„De Vermis Mysteriis” tohle vše nabízí znovu, oproti minulosti je tu cítit nadhled, jakési ovládnutí směsi všech tvůrčích pudů, chválihodných pudů, ústící v pořádnou dávku heavy muziky, která se chce poslouchat sama.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.