Když se BENEATH THE MASSACRE objevili na deathmetalovém kolbišti, byl kolem nich zkraje docela velký poprask. Podobně masakriózní kombinaci brutality, rychlosti a techniky nebylo slyšet široko daleko a mladíci z Montrealu se velmi rychle stali pro nemalý počet BDM fanatiků doslova novým božstvem. Jenže. Uběhlo pár let, kapela vydala čtyři alba a všem zainteresovaným začíná být pomalu jasné, že oněch patnáct minut slávy, které tato parta dostala k dispozici, se již pomalu chýlí ke konci.

Kanadská bruska totiž trčí zaseknutá ve slepé uličce a není schopna se nikterak přijatelným způsobem pohnout. Pravda ale je, že to nemá zrovna jednoduché. Zpomalit nebo polevit v tvrdosti je proti její vlastní DNA a zahrát tvrději, rychleji už také není dost dobře možné. Kanaďané se na novince snaží se zatnutými zuby napálit ten svůj masakr s ještě větší vervou, než obyčejně, což se jim ve finále daří a „Incongruous“ je opravdu tou nejtvrdší, nejrychlejší a nejnelidštější nahrávkou BENEATH THE MASSACRE, ale málo platné, i kdyby se přetrhli, výsledný efekt už prostě nikdy nebude tak překvapivý a ze židle nadzdvihávající, jako tomu bylo před čtyřmi/pěti lety.

Při nahrávání novinky si kapela možná trochu více pohrála se zvukem a všechny svoje charakteristické znaky vyladila do dokonalejší (rozuměj extrémnější) podoby, ale album ve finále nepřináší nic výrazně jiného, než co jsme slyšeli třeba na desce „Dystopia“ v roce 2008. Opět máme co dočinění s maximálně drtivou tech-death smrští, která je postavená na ultra rychlých avšak velmi precizně zahraných bicích, instrumentálně náročných pidlikačko-riffovačkách a nelidském vokálu a opět se jedná o bouři, jakou umí rozpoutat pouze a jedině BENEATH THE MASSACRE, ale bohužel, kouzlo překvapivého s každým albem slábne a kapela se stává předvídatelnou a nudnou.

Začátek novinky je ale super. Úvodní „Symptoms“ je velmi povedená záležitost, která, přestože je tradičně vyhrocená na maximum, obsahuje zajímavé nápady a nejede pouze v jedné lajně. Bohužel žádná další taková věc na albu není a po slibném úvodu se kapela zacyklí na monotónní rubanici, která až na pár riffů v „Hopes“ a sóla v „It“ není ničím extra zajímavá. Palba trvá až do sedmé „Incongruous“, kterou jako jednu z mála oživují specifické „BTM“ breakdowny, které mne velmi bavily na minulých nahrávkách, ale na novince jich zrovna moc není. Za zmínku pak stojí ještě následující členitá „Pedestal“ a tím výčet pozitiv končí. Závěr alba totiž znovu jede ve stylu á la příklepová vrtačka a dovoluji si konstatovat, že kdyby na albu nebyly poslední tři kusy, asi by se nic moc nestalo. 

Škoda veliká, že Kanaďané nejsou schopni mezi ty vrtačky, sbíječky a drtičky zařadit i nějaký ten pomalý, hutný válec a nahrávku tím trochu zpřehlednit. Toho se ale asi nikdy nedočkáme, neboť BENEATH THE MASSACRE rovná se frontální útok, apokalypsa, poslední vývojový článek hudebních zběsilostí a kapela toto s novým albem důrazně připomíná. Nic proti tomu, ale hoši by s tímto přístupem měli vydávat pouze maxisingly nebo EP, neboť patnáct až dvacet minut toho masakru je maximální dávka, kterou je dle mého normální člověk schopný pojmout, zorientovat se v ní a být přitom i nadšený. Dlouhohrající deska je vzhledem ke svému obsahu zpravidla příliš dlouhá a monotónní, a pokud nejste od narození nejpřísnějším BDM trénovaný jedinec, ztratíte rychle přehled, jestli hraje třetí nebo šestá skladba.

BENEATH THE MASSACRE se díky svoji výše popsané strategii těší z pozice největší žijící metalové ukrutnosti a jejich „Incongruous“ je možná tou úplně nejextrémnější deskou z celé metalové historie, a to má, přiznávám, bezesporu svoje kouzlo, ale automaticky to nemusí znamenat vysoké bodové hodnocení. Naopak. Je třeba stát nohama pevně na zemi a na férovku přiznat, že tudy cesta prostě nevede.