„ARAKAIN slaví třicetiny a slaví je vyprodaným turné“, to byla zpráva, která v průběhu celého XXX Best Of Tour 2012 v médiích dominovala. Původní nápad, vystoupit na různých místech republiky s různými slavnými hosty, vzal z pochopitelných důvodů za své hned, jakmile účast na celém podniku odklepla Lucie Bílá, a tak byly jednotlivé koncertní zastávky svědky i početných výprav fanoušků naší zlaté slavice, kteří by jinak na samotné oslavence dorazili asi jen stěží. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Všímavější z nadpisu jistě pochopili, že i takováto (v našich podmínkách monstrózní) akce, měla předskokana. A to dokonce hnedle dva, kteří se v průběhu turné střídali. Jací jsou ABSOLUT DEAFERS pochopitelně netuším, na českobudějovické MENHIR však vystačíme kratičkým shrnutím, že šlo o naprosto nepůvodní a klasicky domácí variaci na heavy metal - tedy napískaná kytara Zakka Wyldea v hudebním průsečíku ranných Áček a třebas VITACITu, s textařem po lobotomii. Klišé, pózy, rock´n´roll. Navíc se pánům kovový domeček při hraní i rytmicky zbořil, a celé to bohužel nejde zachránit ani konstatováním, že skupina alespoň nehrála dlouho, protože hrála. Tak tedy dejme tu o skvěle se bavících lidech, tím bývá v podobných případech také rádo argumentováno.

ARAKAIN se naštěstí nenechal dlouho prosit. Celé tříhodinové (na tři bloky rozdělené) vzpomínání olemovaly dvě velké obrazovky po stranách pódia, na které se v pauzách krom log sponzorů promítaly i archivní fotografie kapely a při samotném hraní informovaly o jednotlivých písních letopočtem a obalem alba, z něhož pocházejí. Zvoní budík, probouzíme se a skupina nastupuje v pravověrných metalových tričkách, nějaký ten stahovák, džíska, zkrátka propriety vhodné pro navození atmosféry osmdesátek. Začíná „Cesta“ (či „Nesmíš to vzdát“, jak chcete), kterou v roce 1986/1987 skupina debutovala na sampleru „Posloucháte větrník 3“ a nutno s povděkem kvitovat, že to byla první a jediná staroba z nejstarobějších. Naštěstí už žádné „Metalomanie“, žádní „Soustružníci“ a podobné skopičiny, ale ihned radikální střih k thrashovému „Amadeovi“, i po letech stále výstavní „Šeherezádě“ (obojí samozřejmě z debutu „Thrash The Trash“), z dvojky „Schizofrenie“ slechy nakopla „Gilotina“ a na melancholičtější strunu zabrnkal „Kamennej anděl“. Obzvláštní radost pak přinesla „Kolonie termitů“ (bohužel jediná zástupkyně „Black Jacka“); cajdáček „Zase spíš v noci sama“, hroziči tolik oblíbený „Adrian“ a „Kyborg“ s tralala refrénem pak v rychlosti připomněly řadová alba z let 1993 – 1998. Možnost poslechnout si starší kousky s hlasovou jistotou, které původní zpěvák nedosahoval ani ve svých nejlepších letech, byla prostě fajn.

Po první přestávce přichází Lucie Bílá a nic není ponecháno náhodě. Za mixpultem se objevuje jiný zvukař, všechny řezavé výšky kytar musí okamžitě pryč, protože v jejich hájemství se odteď bude pohybovat jen a pouze zpěvaččin hlas, a tak (ať už to byl či nebyl záměr) tady najednou máme doprovodnou skupinu pro slavnou sólistku. Lucie Bílá je samozřejmě naprosto fenomenální hlasový orkán, o tom netřeba polemizovat, na druhou stranu k ní ovšem patří i spousta toho „lidičkování“, „srdíčkování“ a „pusineček“ mezi zpíváním (a někdy i při něm), což už tak výstavní nebývá. Ale bylo nutné s tím počítat a pochopitelně naše diva ani tentokrát „nezklamala“ (zvláště populární: „Teď zařvou kluci, teď holky, a teď všichni dohromady“ si oblíbila natolik, že šlo hnedle dvakrát). Hrála se samozřejmě všechna ta „Cournoutta“, „Sataniky“ a další prehistorické věci, jako bonus pak „Ztráty a nálezy“ (kde ale bylo poznat, jak je ladění pro chlapa nevděčné jejímu rozsahu), pěkně upravený „Maraton“ dua Soukup/Osvaldová a dokonce i cajdáková novinka „V ruce svírám kříž“, která byla napsána speciálně pro toto turné. Ale čert vem všechny její proslovy, když už Lucie zpívala, mělo to sílu jako prase a asi není nutné dodávat, že i ohlas byl obrovský. Na úplný závěr přišla společně s Honzou Toužimským i „Zimní královna“, a aby toho snad ještě nebylo málo, vyskandoval si dav přídavek v podobě „Tygřice“ (což není nic jiného, než dosti nepovedený, česky otextovaný cover od AC/DC), při kterém se na pódiu předvedlo i aktuálně z Prahy dovezené zrcadélko Týtý.

Pokud snad éterem šly zprávy, že s ochodem Lucie Bílé na některých štacích odchází i značná část publika, pak Kardaška vytrvala. Jistě, dalo se o fous lépe dýchat, ale sál zůstával stále zaplněný až po střechu. Kytarám se vrátila potřebná původní štiplavost a skupina svištěla dál po ose času. Osobní antipatie k úvodní dvojce „Do zdi“ a „Magor“ spláchly další skladby, téměř neomylně patřící k tomu nejlepšímu, co se už v „novém“ ARAKAINu urodilo, ať už to byl Kolářovu éru zastupující „Prázdnej kout“, supestarem Davidem Spilkou doplněný „Strom života“, „Ďábelská hra“ či hitový „Paganiny“. Mimochodem, když už jsme u toho jediného mužského hosta večera, nutno dodat, že jestliže výše zmíněný duet ještě jakžtakž uzpíval, pak následný sólo výstup ve „Skryté kameře“ zaváněl průšvihem - refrén za hranou jeho možností, vysoké dlouhé tóny tahané z paty a prostě „zavýjal“. Celý sál si společně s ním oddechl, když skladba skončila. Naštěstí konec vyspravila dvojička „Marat“ a „Forsage“ ze stále ještě aktuálního alba „Homo Sapiens“ a nebyl by to koncert ARAKAINu, aby se nepřidávalo „Proč?“ a neodmyslitelné „Apage satanas“.

I pro člověka, který má své aktivní ARAKAIN období již nějaký ten pátek za sebou to byly příjemné tři hodiny. Pokud pomineme (možná i pochopitelnou) snahu pořadatele, vystříkat ze zvýšeného zájmu, co se dá (patok, nevím proč označovaný za pivo, s cenovkou 35,-Kč a dosti přefouknutá kapacita sálu, který sice nepraskal úplně ve švech, ale daleko k tomu neměl), vyjdou nám plusy v podobě výtečného zpěvu, tradičně silné instrumentace kapely, pěkného zvuku a (skoro)ideálního výběru skladeb. Takže dobře bylo...

Playlist:

Nesmíš to vzdát (Cesta)
Amadeus
Šeherezád
Gilotina
Kamennej anděl
Kolonie termitů
Zase spíš v noci sama
Adrian
Kyborg

Lucie Bílá:
Cournoutto
Satanica
Ztráty a nálezy
V ruce svírám kříž
Dotyky
Maraton
Zimní královna
Tygřice

Do zdi
Magor
Prázdnej kout
Strom života
Ďábelská hra
Paganini
Skrytá kamera
Marat
Forsage
Proč?
Apage satanas

Foto sice pochází z předmětného koncertu, nutno však brát pouze ilustračně, nikdo se nechtěl nechat ušlapat kvůli pár obrázkům.