PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po 22 rokoch na scéne všeobecne známi a uznávaní grinderi z kalifornského Orange County ukuchtili šiesty nie až tak veľmi dlhohrajúci album. 20 minút, 18 skladieb, keď sa to tak vezme, ani dvakrát toľko by poslucháča neznechutilo, na druhej strane v grind core platí aj „krátko, rýchlo, k veci“. Nakoniec, v americkom grinde nič nového či šokujúceho, spomeňte si napríklad na ASSÜCK, ani tí neboli o epicky dlhých albumoch.
PHOBIA roky rokúce hrajú priamočiary agresívny grind v duchu starých klasík TERRORIZER, NAUSEA (vzhľadom na lokalitu veľmi pochopiteľný vplyv) alebo aj NAPALM DEATH, nejaké technické exhibície v štýle „nového US grindu“ typu MARUTA od nich nečakajte rovnako ako vnášanie noise/industrialových extrémizmov v štýle BRUTAL TRUTH. „Remnants Of Filth“ ponúka odpálený, pomerne ortodoxný grind s minimom (death) metalových odbočení, s istým crustovým ťahom (ako to majú napríklad NASUM a veľa ich škandinávskych kolegov) a niekedy sa ocitneme aj v punkovom, dosť drsno/melodickom kotle – ako príklad nech slúži „Deaden To Believe“. Dobrý rezavý zvuk, klasicky dva vokály – hrubší rev a zúrivý škrek, „punkovo hrdé“, prípadne naštvané texty z tohto sveta a o jeho problémoch, grind, ktorý PHOBII veríte aj po rokoch – kto vie, ten vie. Oživením je tu pár fajn melodických liniek a nová gitarová sekcia, jedno veslo má Dorian Rainwater (o.i. KILL THE CLIENT), druhé obsluhuje gitaristka CC Loessin.
PHOBIA nepatrí medzi skupiny, ktoré by si potrpeli na stálu a dlhoročnú zostavu, jediný pôvodný člen (od roku 1990) je vokalista Shane Maclachlan, bubeník Bryan Fajardo je „starý člen“ vlastne tiež, ale s prestávkami a popri tom hrá aj v KILL THE CLIENT, NOISEAR alebo GRIDLINK. Terajší basák je tu od roku 2009. Inak všetko po starom, čo je pri takýchto zárukách kvality jedine dobre.
Esencia grind coru od jeho amerických klasikov, všetko je ako má byť, nakoniec ako vždy.
8 / 10
Calum Mackenzie
- basgitara
Bryan Fajardo
- bicie
Shane Maclachlan
- vokály
Dorian Rainwater
- gitary
CC Loessin
- gitary
1. Assertion To Demean
2. Contradiction
3. Submission Hold
4. Plagued By The System
5. Dementia Having Overdose
6. Got The Fear
7. Infraction Of Pride
8. Resolution
9. Let It Go
10. Deaden To Believe
11. Vengeance Will Be Mine
12. No Sympathy For The Weak
13. Freedom Isn’t Free
14. Atrocious Atrocity
15. Filthy Fucking Punks
16. Constrain Relations
17. Resuscitate
18. Inaction
Remnants Of Filth (2012)
Unrelenting (EP) (2010)
22 Random Acts of Violence (2008)
My Friends - Our Grind! (EP) (2008)
Cruel (2006)
Get Up And Kill! (EP) (2004)
Grind Your Fucking Head In (2003)
Serenity Through Pain (2001)
Destroying The Masses (EP) (1999)
Means Of Existence (1998)
Enslaved (EP) (1997)
Return To Desolation (EP) (1993)
All That Remains (EP) (1992)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 20:07
-bez slovního hodnocení-
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.