OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napriek tomu, že táto mladá skupina pochádzajúca z nemeckého Hessenska nahrala svoj prvý počin už v roku 1995, začínam ich diskografiu až druhým albumom v poradí. Savage Poetry bola totiž vydaná vo vlastnom náklade a aj keď ju chalani znovu – v upravenej podobe - nahrali pod hlavičkou terajšieho vydavateľstva, zdalo sa mi nefér písať recenziu na album, ktorý vlastne ich začiatky ani veľmi neodráža.
Na Kingdom Of Madness figuruje známa trojica Sammet, Ludwig, Sauer, pričom bicie obsluhuje istý Dominik Storch, ktorý neskôr kapelu opustil. Okrem toho tu nájdeme aj iné odlišnosti ako napr. Tobiasovu hru na basgitaru, alebo fakt, že pri písaní hudby dostával väčší priestor aj Jens Ludwig.
Album otvára skladba Paradise, v ktorej nemožno prepočuť solídne inštrumentálne výkony a pozoruhodný (i keď nie ešte taký vyspievaný) vokál Tobiho Sammeta. O potenciáli Edguy svedčí aj to, že sa od začiatku snažili ísť vlastnou cestou a preto sa im nejaké to drobné ovplyvnenie Helloween-om ani nedá vytknúť.
Dvojka Wings Of Destiny sa teší neustálej obľube u fanúšikov a preto je dodnes pevnou súčasťou playlistu na koncertoch. Zatiaľ čo Heart Of Twilight je príjemne odsýpajúci, nekomplikovaný kúsok, inštrumentálka Dark Symphony prekvapí svojou náladou aj zaradením. Podľa mňa by kľudne mohla figurovať ako intro. Deadmaker predstavuje predovšetkým dokonalú zohratosť celej kapely, kde všetky zložky spolu krásne fungujú. Angel Rebellion sa nenápadne rozbieha, avšak po nástupe bicích získa cválajúce tempo, ktoré krotia košaté gitarovo – basové sekvencie. Sedmička už svojim názvom When A Hero Cries dáva tušiť, o čo tu pôjde – klavírik a Tobiho podmanivý hlas. Z pokojného driemania nás vytrhne energický speed v podobe Steel Church.
A prichádzame k najpozoruhodnejšiemu tracku na tomto albume – The kingdom. Plochu vyše osemnástich minút chalani dokázali kompozične vyplniť do najmenších detailov a na zaujímavosti jej určite pridáva aj hosťovanie Chrisa Boltendhala z Grave Digger. Ak hodnotím The Kingdom z dnešného pohľadu, neubránim sa pocitu, že práve pri komponovaní tejto monumentálnej skladby skrsla v Tobim myšlienka na Avantasiu. Istá paralela by sa našla aj v textovom obsahu... Určite si spomeniete na postavu Else Vogler.
Edguy nahrali nadpriemerný materiál, s ktorým sa nielen že dobre zapísali v prestížnom vydavateľstve, ale aj pritiahli na seba pozornosť širšieho okruhu ľudí. Zároveň si skvele pripravili pôdu do budúcnosti.
Edguy nahrali nadpriemerný materiál, s ktorým sa nielen že dobre zapísali v prestížnom vydavateľstve, ale aj pritiahli na seba pozornosť širšieho okruhu ľudí. Zároveň si skvele pripravili pôdu do budúcnosti.
7,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv, basa, klávesy
Jens Ludwig
- kytara
Dirk Sauer
- kytara
Dominik Storch
- bicí
1. Paradise
2. Wings Of A Dreams
3. Heart Of A Twilight
4. Dark Symphony
5. Deadmaker
6. Angel Rebellion
7. When A Hero Cries
8. Steel Church
9. The Kingdom
Space Police: Defenders Of The Crown (2014)
Age Of The Joker (2011)
Tinnitus Sanctus (2008)
Rocket Ride (2006)
Hellfire Club (2004)
Burning Down The Opera (2003)
Mandrake (2001)
The Savage Poetry (remastered 2CD) (2000)
Theater of Salvation (1999)
Vain Glory Opera (1998)
Kingdom of Madness (1996)
The Savage Poetry (1995)
Vydáno: 1997
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 59:17
Produkce: Edguy, Erik Grösch
Studio: Phoenix, Herne
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.