Snad se všichni shodneme, že v tomhle díle dostanou prostor alba, která v diskografii KISS spadají do jejich nejvíce experimentálního období, ať už tedy jde o jejich čtyři sólovky, nebo o popové věci jako „Dynasty“ a „Unmasked“, představující KISS coby dobyvatele nenáročných hitparád, vždy jde o nahrávky, které se vymykaly jejich původnímu směru. Kapitolou samou pro sebe je pak epicky laděný experiment „Music From The Elder“. Takže pojďme na věc.

„Ace Frehley“ (1978)

Indián z vesmíru nabral po úspěchu jeho „Shock Me“ z předchozí řadovky velké sebevědomí a s potřebnou vervou se pustil i do vlastního sólového alba. Ace byl všeobecně vnímán jako nespoutaný živel, drsňák a ostrý hoch a přesně taková je i jeho tvorba na této nahrávce, jen je všechna ta jeho energie správně usměrněna. Proti sólovkám ostatních členů je ta jeho zdaleka nejtvrdší a nejsyrovější. Není zde žádný prostor pro klavírky, symfo aranže a podobné, všechno je to hlavně o kytaře. Největšího úspěchu dosáhla halekačka „New York Groove“, která se dodnes hraje na stadionech NHL. Dalšími hity můžu určitě označit „What´s On Your Mind?“ a otvírací píseň. Je vidět, že na této desce je Ace maximálně uvolněný a nadšený, osvobozen od tlaků „židovské dvojky“. To jistě mělo velký vliv na výsledek, který já pokládám z celého kvarteta za nejlepší.

8,5/10

“Gene Simmons“ (1978)

Plejáda hostů, všemožné vsuvky a efekty, ale také skladatelská bezradnost, jednotvárné písně a celkově příšerný výsledek. Doposlouchat tuhle desku, to je skoro za trest. Jediná pořádná písnička je zde „See You Tonite“ (dost připomínající SMOKIE) a recyklovaná „See You In Your Dreams“, jinak zbytek stojí opravdu za houby. Buď Simmons opravdu vůbec nevěděl co nahrát, nebo (přesvědčen o vlastní výjimečnosti) si opravdu myslel, že je použitý materiál opravdu tak úchvatný. Nevím jak to vidí ostatní fandové, ale jediné tohle album si sám od sebe nikdy nepouštím.

3/10

„Paul Stanley“ (1978)

„Kissáčtější než KISS“, tak by se dala nazvat deska od Paula. Skutečně mi to zní jako přímé pokračování předchozích desek skupiny. Nejen díky podobnému skladatelskému rukopisu, ale i díky zpěvu autora, který je nejčastějším zpěvákem i v KISS (aspoň mám ten dojem). Hudebně není prakticky co vytknout - opravdu skvělé jsou „Love In Chains“ a „Wouldn´t You Like To Know Me?“ , jediné co mi trošku vadí, to jsou někdy až otravně klišovitě romantické texty („Hold Me Touch Me“, „Tonight You Belong To Me“), ale takový Paul prostě je.

8/10

„Peter Criss“  (1978)

Crissova sólovka je asi nejvíce vzdálena klasické tvorbě KISS. Prakticky zde posluchač nenalezne jedinou pořádnou zemitou rockovou věc. Většina písní se nachází v intencích R&B, rock´n´rollu, blues a soulu. Kdybych nevěděl, jak Peter Criss vypadá, domníval bych se, že se jedná o album nějakých černošských pohodářů. Sem tam si autor zabrousí i popíkového hájemství („You Matter To Me“), jindy pro změnu připomene odkaz BEATLES („Kiss The Girl Goodbye“). Pro mě osobně je nejlepší záležitostí závěrečná „I Can´t Stop The Rain“, která dle mého názoru dokonale splňuje kriteria povedeného „ploužáku/oplodňováku“. Být na některém z regulérních desek skupiny, stal by se z ní určitě velký hit, takhle bohužel trošku zapadla, neboť Peterovo album je skalními fanoušky (vlastně i oběma zakladateli kapely) vnímáno jako dost špatné a pozornosti nehodné. Já osobně to vidím jinak – když už sólovka, tak proč nahrávat to samé, co v domovské skupině?

7,5/10

„Dynasty“  (1979)

Po intermezzu v podobě sólových desek tu byl opět čas na regulérní řadové album. To se pod názvem „Dynasty“ a s nikterak spektakulárním, byť povedeným, obalem vydalo okupovat vyšší příčky hitparád. V tuto dobu vrcholila „disco vlna“ a svezli se na ní překvapivě i KISS, kteří album odstartovali regulérní tancovačkou „I Was Made For Lovin´You“. Ta se sice ujala a dodnes je to dost hraná skladba, nicméně skalní fanoušci (dle vyjádření vlastně i někteří členové kapely) z ní moc nadšení nebyli. Z rockového hlediska pošramocený dojem napravuje Ace a jeho vkusná předělávka „stounovské“ „2000 Man“. Zajímavostí alba je to, že Ace zde zpívá stejně písní (tři) jako Paul a dokonce o jednu víc, než Gene – to v minulosti nehrozilo ani náhodou. Simmons pokračuje ve skladatelských hrůzách a dodává „Charisma“ a „X-Ray Eyes“, které se s přehledem ihned řadí na samotný chvost playlistu, co se kvality týká. Moc se nevytáhl ani Paul s „Sure Know Something“ a Peter zřejmě ani nepostřehl, že už neskládá pro sólovku, ale pro regulérní album skupiny, takže ani jeho příspěvek „Dirty Livin´“ není žádný zázrak. „Hard Times“ od Ace, to je dost nářez, ale z průměru alba moc nevybočuje. Naštěstí ten samý autor zachraňuje situaci skrz „Save Your Love“, která uzavírá toto moderně znějící, ale tak nějak celkově podivné album.

6,5/10
 
„Unmasked“  (1980)

Poslední album kapely (do reunionu v roce 1996) v původní sestavě. Třenice v kapele jsou zřejmé i na konečném vyznění. Peter už je definitivně „out“ a třebaže ještě není úplně vypadlý ze sestavy, na albu už nenahraje jediný úder. Kapela nebyla moc soudržná, Ace s Paulem si nahrávali i nějaké basové party do vlastních skladeb. Nechci aby to vyznívalo nějak tendenčně (jsem velkým fanouškem Ace), ale prostě mě na této desce baví opravdu jen jeho skladby. Tzn. „Talk To Me“, „Two Sides Of The Coin“ a ulítlá „Torpedo Girl“. Jen u jeho skladatelského rukopisu nalézám ten potřebný zápal, zatímco u Paula a Gena je patrné, že už jsou tak nějak dost otrávení. Album jako celek prostě moc neberu.

4,5/10

„Music From The Elder“  (1981)

Skvělá deska, náprava předchozích nezdarů, návrat do starých kolejí…? Ale kdeže, tahle deska je v očích mnoha fanoušků velkým průšvihem, třebaže materiál zde prezentovaný je opravdu kvalitní a to od všech skladatelů. Epická „Just A Boy“, skorometalová „The Oath“, groovy „The Dark Light“ a hlavně rozmáchlá „Under The Rose“ (jasný vrchol alba), to jsou prostě naprosté pecky, které by si určitě zasloužily lepšího docenění, než se jim v kontextu ostatní tvorby KISS dostalo. Bohužel jen proto, že jsou odlišné. Zajímavost pro všechny blackmetalisty – schválně porovnejte začátek „The Dark Light“ a „Equimanthorn“ od BATHORY.  Je to zajímavé zjištění.

8/10

„Killers“ (1982)

Po několika zajímavých avšak komerčně nepříliš úspěšných albech, které reprezentovaly spíše experimentální stránku KISS, přišel čas na další výběrovku. Nicméně tohle dílo situaci kapely nikterak neřešilo. Díky nadále neobjevenému novému směru, na počátku osmdesátých let stále tápající KISS, přišli s kompilací, která jejich situaci neřešila, pouze nabídla výběr z osvědčených hitovek doplněný čtyřmi novými songy. Na velké věci jsme si museli počkat ještě několik měsíců. Tohle období je ostatně poslední fází jejich komerčního tápání a hledání nového hudebního směru a „Killers“je rovněž posledním albem, kde se objevuje kytarista Ace Frehley, stále více zmáhaný svojí alkoholovou závislostí. Mimochodem ty čtyři nové věci za moc nestojí, výrazný kvalitativní vzestup přichází až s albovým následovníkem, ale o tom a o metalových osmdesátých letech až příště.