OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bol to jeden z tých totálne skurvených dní. Celú noc nespíš a ráno sa tvoji spolubývajúci rozhodnú, že ťa nenávidia, a chcú, aby si sa odsťahoval. Tvoja kamoška sa stane obeťou hrubého násilia. Zdá sa ti, že sa ti na hlavu zosype celý svet. V tom ti príde mail od Klausa, v ktorom sa píše, že dnes robí v Oblude last-minute koncert nórskym ÅRABROT. A ty si povieš, že ak ťa má niečo zraziť na kolená, nech je to amorfné zlo, ktoré sa vlečie z reprákov.
Ľudí prišlo málo, ako to už na akciách robených na poslednú chvíľu býva, a pohľad na trio čudne vyzerajúcich chlapíkov stojacich na pódiu vo mne vyvolával pocity skľúčenosti. Za bicími sedelo blonďavé indivíduum menom Vidar, ktoré vyzeralo, akoby si na koncert odbehlo z detoxu. Spevák (a gitarista) Kjetil mal na sebe riflové šortky a kozačky, presne ako to svojho času nosieval David Yow z THE JESUS LIZARD, a na basu hral pravý nórsky viking. Teda aspoň apetítom.
ÅRABROT na tomto turné prezentujú svoj zatiaľ posledný album „Solar Anus", ktorý patrí k tomu najlepšiemu, čo minulý rok v oblasti hlučnej muziky vyšlo. Pochopiteľne sa hralo najmä z neho. Prívlastok „true norwegian noise rock" na ÅRABROT sedí skvele. Okrem tradičného lomozu totiž do svojej produkcie nabalili poriadny kus severskeho ľadovca a „to Norsko je tam prostě slyšet". K tomu celému si treba primyslieť troška zdravej úchylnosti v prezentovaní sa, „mierne" choré texty („And The Ass Had Spoken"), poctivý repetívny sludge, gitarový feedback a o zábavu je postarané.
ÅRABROT boli zohratí na mikrosekundu a aj keby neboli, ty mi to nevyvrátiš, lebo si tam nebol. A aj keby si bol, argumentoval by som tým, že je to špinavý noise rock a že oni nemusia vedieť hrať, lebo stačí, že vedia robiť organizovaný HLUK. A ten aj robili. A darilo sa im to skvele.
Pesničky boli mnohokrát postavené len na primitívnom vrčaní basgitary (alebo gitary), bicích a speve. A niekedy len na bicích a speve. Jednoduché. A v jednoduchosti je krása. Alebo skôr ohavnosť.
Deň sa nemohol skončiť lepšie ako tým, že ti spevák z tvojej obľúbenej kapely, oblečený v červenej džigolovskej košeli so zrezanými rukávmi a so slamenákom na hlave, s úsmevom podáva singel „Madonna Was A Whore". Keď sa to tak vezme, nakoniec ten deň nebol až taký zlý.
Solar Anus (2011)
Revenge (2010)
The Brother Seed (2009)
Rep.Rep (2006)
Proposing A Pact With Jesus (2005)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.