ARAKAIN slaví třicet let existence a to pochopitelně Aleš Brichta nemohl nechat být  jen tak, už jenom proto, že on stále zkrátka je jedním ze synonymů české kovové legendy. A tak když to skupina samotná na svém vyprodaném jarním turné co se týče skladeb až na výjimky pojala směrem od debutu „Thrash The Trash“ nahoru plus mainstreamovou vložku s hostující Lucií Bílou, nezbylo jejímu bývalému zpěvákovi, než to vzít obráceně: od úplných počátků a s řadou hostů, připomínajících to které období, jímž si kapela prošla. Nápad dobrý, cožpak o to, jen se nejspíš muselo optimálně sejít všechno se vším, aby to také tak dopadlo. A to se, alespoň na úvodním z šesti plánovaných koncertů, až zas tak úplně nesešlo.

Předně ústřední postava sama nebyla v hlasové pohodě a to samozřejmě v některých momentech ovlivnilo mnohé. Omluvy v tom smyslu, že na mistrových hlasivkách se podepsalo včerejší vehementní zkoušení, zněly sice logicky, ale zase na druhou stranu, koho z platících to mělo zajímat. Podobně široké nabídkové menu bývalých členů skupiny se krátce po půli koncertu jaksi vytratilo a na pódiu zbylo vlastně něco jako AB BAND (čest výjimce Štěpána Smetáčka, s grácií jemu vlastní zvládajícího mnohé skladby, se kterými původně neměl nic do činění), přehrávající výhradně arakainovské klasiky. No a když už bylo přece jen všechno v pořádku, vstoupilo do hry schodiště z parketu na pódium po celé jeho čelní šíři, na němž několik jedinců v první řadě neukrotilo své vášně a touhy být svým idolům co nejblíže, takže zatímco po něm stoupali výš a výš, my ostatní vzadu jsme viděli míň a míň (pořadatele to pochopitelně nechávalo ledově chladným, jak jinak v kotlině české).

Nicméně i tento výroční koncert měl svá pozitiva, to mu zase není nutno upírat. Koneckonců hlas Aleše Brichty je velmi ojedinělým českým metalovým artefaktem, takže zaslechnout jej ve skladbách z časů dávno minulých, za doprovodu muzikantů, které už na pódiích také nevídáte, resp. jen velmi zřídka, určitě znamenalo jedinečnou příležitost, pochopitelně s citelným nostalgickým podtextem. Mezi účinkujícími (vedle stabilně přítomného Brichty a kytaristy Davida Vaňka /NIGHTWISH REVIVAL/, který „hrál“ Jiřího Urbana) se tak vystřídali Rudolf Rožďalovský, Mirek Nedvěd a Oldřich Maršík, po nich Václav Ježek a Miloň Šterner, po nich Marek Podskalský a Karel Jenčík a nakonec (tedy jen v řadě hostů, nikoliv koncertu, pochopitelně) Dan Krob a již zmíněný Štěpán Smetáček. Mnohé okamžiky byly přímo husí kůži nahánějící (energický Ruda Rožďalovský vůbec, „Ztráty a nálezy“ v podání jejího autora Marka Podskalského či thrashový dvojzápřah Krob - Smetáček, který se tuším v ARAKAINu nikdy nesešel, ale v Šeříkovce to vůbec nebylo poznat), mnohé zdravě jiskřící (naprosto nečekaně zařazená „Symfonie pro elektrický křeslo“ nebo třeba obě balady ze „Salta Mortale“), některé úsměvné (to když Aleš Brichta představoval Karla Jenčíka u prázdné ze dvou bicích souprav) a některé, bohužel, také za uši tahající (zpěvákem silně nezvládnutá „Jsem trochu jako“). Docela určitě byla škoda, že nedorazil slibovaný Bob Vondrovic (údajně nedostal propustku z práce - nejmenovaného velkoobchodu, kde vydělává na alimenty) a také Marek Žežulka (tomu to zase údajně rozmluvili současní členové oslavované kapely).

Porcí skladeb, rozpůlenou krátkou přestávkou, se koncert přiblížil tomu výročnímu v podání samotného ARAKAINu a jsem přesvědčen, že i přesto, co jsem před chvílí napsal, se mu přiblížil i nasazením a opravdovostí. Rozdíly však zkrátka byly patrné, a pokud jsem si z „XXX Best Of Tour 2012“ odnesl prakticky stoprocentní zážitek, Brichtova „Vzpomínka na ARAKAIN“ mě přece jen do noční Plzně vypustila s některými pochybnostmi.

Setlist:

M jako metal
Le Mans
Nikotin
Slečna Heavy
Ďáblovi soustružníci
Jsem trochu jako
Zdař bůh
Symfonie pro elektrický křeslo
Ztráty a nálezy
May Day
Metalomanie

Šeherezád
Amadeus
Proč?
Brána iluzí
Gilotina
Kyborg
Kolonie termitů
Adrian
Zase spíš v noci sama
Nesmíš to vzdát
Zapomeň
Forrest Gump
Apage Satanas
Gladiator