Už to zde bylo v posledních letech mnohokrát. Thrashmetalová kapela staré školy, která sice v dávných osmdesátých letech patřila na Starém kontinentě k průkopníkům vysokorychlostního žánru, ovšem na rozdíl od těch usilovnějších své snažení vzdala po dvou albech, se právě dnes, po čtvrtstoletí absolutního a naprostého mlčení, vrací na scénu. Němečtí EXUMER byli v době boomu agresivní a rychlé metalové platformy teprve výrostci, přesto si získali určitý respekt a to zejména díky svému kultovnímu debutu „Possessed By Fire“ z roku 1986.
Po solidním úspěchu jejich debutové desky (tu mimochodem produkoval věhlasný Harris Johns) se EXUMER zařadili hned po bok tehdejší nové vlny německých kapel, produkujících podobný druh thrashového vyrválu. I když je pravda, že o něco více pokukovali po zámoří, a tudíž vzory kapel typu METALLICA, EXODUS a SLAYER byly u nich tenkrát jasněji rozpoznatelné. Tvrdostí se však s přehledem mohli měřit s kýmkoliv z jejich domoviny. Tlak prvního úspěchu nicméně kapela nevydržela, rozhádala se a záhy došlo k zásadním personálním obměnám, které ji osudově poznamenaly. O rok později sice vyšlo ještě druhé album „Rising From The Sea“, ale to již sílu debutu postrádalo. Ostatně EXUMER, jak jistě dobře víme, nakonec nepřežili ani památná osmdesátá léta.
V současnosti jsou již opět pospolu, včetně původního zpěváka Mem V. Steina, který ještě coby teenager tenkrát odeřval jejich zmiňovanou první desku. Nejsem v tomto subžánru příliš vysazen na ryze retromilská díla, která působí jakoby byla vytvořena v době dávno uplynulé, ale musím uznat, že novinka těchto Němců má solidní grády a vcelku dává. Žádné umělecké kejkle, natož pak postupy upomínající na něja ké trendy a stylizační vymoženosti současné dobyzde opravdu nehledejte. Vše se točí kolem jasně daných thrashmetalových mantinelů, tak jak byly stanoveny v polovině osmdesátých let. To však nic nemění na faktu, že je album napráskáno s pořádnou chutí a v kvalitních zvukových podmínkách (W. Sorychta).
Na kapele je po tak dlouhé době opět znatelný zápal pro věc, byť již nejde o žádné rozpustilé mladíky, ale o potetované a notně podmračené pány ve středních letech, mající výzor chlápků právě propuštěných z vazby. Nejlepší věci nové sady, jako třeba hned titulní song „Fire And Damnation“, umístěný v úvodu, nebo čtvrtá „A New Morality“, rozhodně upoutají. Někde nabušeným riffingem, jinde zas výraznou refrénovou linkou, každopádně nudí podstatně méně, než tomu bylo před časem u poslední desky krajanů ASSASSIN. Kapela tedy odvedla dobrou práci, byť jejich hudba zhola nic nového nepřinesla.
Jsem rád, že když už se EXUMER po letech rozhodli pokračovat, že alespoň počkali na chvíli, kdy si budou s kvalitou comebackového materiálu naprosto jistí, pročež máme v podobě tohoto díla co do činění s nabušenou a kvalitně ozvučenou thrashovou vánicí té nejstarší možné školy, kde není nouze o strhující riffing, blesková sóla a celkový zápal pro věc. Jsem si však rozhodně jistý, že pokud by tohle album vyšlo před čtvrtstoletím, dal bych mu vyšší hodnocení. Je zde zkrátka všechno hráno stylem dávno slyšených postupů, z čehož vyplývá, že EXUMER rozhodně nejsou kapelou tykající si s originalitou. Jeden příklad za všechny budiž nalezen ve skladbě „Fallen Saint“, která obsahuje kytarový motiv absolutně shodný s tím ze skladby „Black Magic“ od SLAYER.