OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TO SPEAK OF WOLVES hrají post-hardcore. Aby ovšem nedošlo k nedorozumění, nemyslím ten popík, který se pod tímto označením v poslední době prodává. Mám na mysli z tradičního HC vycházející, tvrdou, dá se říct anti-komerční hudbu, která rozvíjí odkaz klasiků REFUSED, AT THE DRIVE-IN, HELMET, UNSANE a s cukrovými kocourky typu WE ARE THE OCEAN, ALESANA, ATTACK! ATTACK! či THE USED nemá mnoho společného.
Kapela spadá do křesťanské scény, respektive do komunity kolem vydavatelství Solid State Records, a lze ji proto považovat za mladšího bratříčka UNDEROATH, OH, SLEEPER, AUGUST BURNS RED, THE CHARIOT. V tomto případě to však platí téměř doslova, neboť ji založil bratr frontmana UNDEROATH, bubeník Phil Chamberlain a mikrofon vzal do ruky nějaký Gage Speas, který předtím jezdil jako crew s OH, SLEEPER. Někde mezi těmito kolegy se TO SPEAK OF WOLVES pohybují i hudebně, jsou jen o něco jednodušší, přímočařejší. Pro ty, kterým tvorba uvedených spolků nic neříká, pak upřesňuji, že se jedná o divoké, chvílemi lehce psychedelické hardcore s prvky screama, punku a neposlední řadě také metalu.
Většina kusů z kolekce „Find Your Worth, Come Home“ jsou poměrně tvrdé, vyhrocené záležitosti plné hlasitých kytar a chaotických rytmů, a konkrétně třeba „Hivemind“ nebo „Je Suis Fini“ donutí mainstreamového posluchače pěkně protáhnout obličej, ale zrovna tak se na albu objevují i klidnější, decentně melodické věci jako „Oregon“ nebo „A Simple Thought That Changed Everything“, které divokou jízdu vždy v pravý čas zklidní. Výsledný dojem z nahrávky tak není pouze do extrému vyhnaná zběsilost, ale spíše tak akorát tvrdá a příjemně členitá deska, která se ani tak nesnaží zaujmout instrumentální náročností, jako spíš vzbudit emoce a předat energii. Velký podíl na pozitivním vyznění má určitě i syrový, ve studiu příliš neupravovaný zvuk, který se k tomuto druhu hudby přesně hodí, a pochválit musím i na daný žánr bezesporu kvalitní zpěv, který je silný jak v té ostřejší poloze, tak i ve výškách.
TO SPEAK OF WOLVES nejsou v tomto stylu taková pecka, jakou byli před časem třeba BRING ME THE HORIZON nebo HANDS, ale i tak se s albem „Find Your Worth, Come Home“ na „emo-core“ scéně určitě neztratí. Do svého notýsku si tentokrát zapisuji sice „pouhých“ 7/10, neboť (zejména v druhé polovině) není vše tak dokonalé, jak by mohlo být, ale dovoluji si předpovědět, že u příštího alba to bude určitě o něco víc. Potenciál na to kapela určitě má.
Tvrdá, energická hudba, která je ale zároveň i melodická a plná emocí. Post-hardcore v tom původním slova smyslu.
7 / 10
Phillip Chamberlain
- bicí
Corey Doran
- kytara, zpěv
Aaron Kisling
- kytara
William Speas
- zpěv
Seth Webster
- basa
1. Hivemind
2. Stand Alone Complex
3. Vertigo
4. Broken Birds
5. A Simple Thought That Changed Everything
6. Nostalgia Seeds
7. Je Suis Fini
8. Oregon
9. Dialysis Dreams
10. Voidwaker
11. Rearview Memories
Find Your Worth, Come Home (2012)
Myself<Letting Go (2010)
Following Voices, EP (2009)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Solid State Rec.
Stopáž: 41:53
Produkce: Matt McClellan
no tak s HANDs asi tažko hodnotit...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.