Začněme malým exkurzem do historie. Pamatujete-li éru pražských trashujících řezníků z KRYPTORu, jistě vám něco řekne i jméno bubeníka Pavla Konvalinky, který v kapele působil v době jejího největšího laufu kolem alba "Greedpeace" a projektu LEPROCIDE. Posléze své kroky namířil až na opačný konec Zeměkoule, ovšem ani u protinožců nezahálí a jako člen „Černého veličenstva“ nám předkládá třískladbovou ochutnávku ze stejnojmenného dlouhohrajícího debutu, který by měl v brzké době (v kuloárech se šušká něco o konci letošního roku) následovat.

Pokud jste doteď z australské melodicko-metalové scény registrovali pouze v manowarovských pózách zastydlé heavíkaře PEGAZUS či na progresivní vlnu naladěné VANISHING POINT, jsou právě BLACK MAJESTY horkým tipem pro vaše ouška k rozšíření obzorů o „klokaní“ scéně. Navíc, když ex-zpěvák z prvně jmenovaných (dnes EYEFEAR) pohostinsky pěje v písni "Guardian". Vraťme se ale k nahrávce. O zvuk se bát nemusíme, starost o něj si na svá bedra vzal Endel Rivers, původem z Estonska, což je v Austrálii zřejmě hojně vyhledávaný producent, když jeho opasek zdobí skalpy skupin jako jsou SUPREMACY, ENTER TWILIGHT, AMETYST a spousty dalších. Hudba samotná pak svoji drtivou většinou spadá pod škatulku svižného power metalu. Poměrně osobitého, nutno dodat jedním dechem, pozor snad jen na dvou, třech místech (kupříkladu bridge již zmiňovaného „Strážce“) na přílišnou podobnost kytarových harmonií s HELLOWEEN a jejich pozdějších klonů, dejme tomu EDGUY. Když už začínáme s negativy, zpěvák John Cavaliere by se hlasem neměl tlačit do těch nejvyšších poloh, kde jeho falzet zní téměř neposlouchatelně, protože ve středních polohách je mnohem více „doma“ a nabírá i docela zajímavé zabarvení. A pozitiva? Nepochybně převažují. Dokonce by se dalo napsat, že dva předcházející rýpance jsou proti nim pouhým plácnutím do vody. Od úvodní "Fall Of Reich", od prvního ostrého riffu až do konce hrací doby disku žene totiž bicí artilerie celou mašinu nekompromisně vpřed, dva šlapáky si téměř neoddechnou. Pestrá hra škopků je zřejmě největší devizou BLACK MAJESTY. Kytary přehnaně neexhibují, ovšem svůj prostor dostanou, bez obav. Skupina pracuje s poměrně velkou délkou skladeb, každopádně je natolik zkušená, že nudu nepřipustí za žádnou cenu. Střídá tempa, motivy, pracuje s dynamikou. Tak by to mělo vypadat a výsledek se moc dobře poslouchá.

„Ochutnávka tedy slušně navnadila a hodně podařený start sympatické družiny by mohlo pokazit snad jen přílišné rozmělnění nápadů a jejich utopení na delší ploše celého alba. Chci ale věřit, že se tak nestane, skupina ustojí i plnohodnotnou stopáž a nahrávka dojde zasloužených poct. Více podobně nadaných debutantů!“. Tak pravil Darkmoor a poslední písečné zrnko dopadlo na dno přesýpacích hodin. Čas se zastavil a stojí. Čeká…