OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skupina NOMEN MORTIS vznikla v roku 1992 okolo charizmatického lídra Martina Lukáča, ktorý je dnes okrem pôsobenia v tejto brutálne deathmetalovej skupine známy aj ako hudobný žurnalista - ako externista spolupracuje i s našou redakciou. Ale vráťme sa do roku 1994, kedy sa po otrasoch v zostave kapela konečne ustálila a nahrala v košickom štúdiu Masmédia svoj prvý zverejniteľný materiál.
Ten pod názvom „Twilight Of Humanity“ vydali ako originálne MC na vlastné náklady. Cover je autorským dielom frontmana skupiny, rovnako ako v prípade všetkých nasledujúcich nosičov z ich bohatej diskografie. Ohlasy na nahrávku boli nadmieru priaznivé, a to nie len v bývalom Československu, ale i v bližšom i vzdialenejšom zahraničí. V priebehu jedného roka sa predalo cez 1200 kópií, ktoré zahŕňali aj reedíciu D.I.Y. originálok. Osem skladieb vrátane intra a outra sa pohybuje vo vodách rýchlejšieho brutálneho death metalu, ovplyvneného od grindu až po heavy metal. Spev ale nenechal nikoho na pochybách, kam nahrávka naozaj patrí. Martinovo hrdlo produkuje brutálny kanálny a huhňavý rev, ktorý svojou extrémnosťou búral všetky hranice na slovenskej metalovej scéne. Síce mu asi nebudete rozumieť, ale načo je booklet, nie? Zvláštnu kapitolu tvoria dlhočízne grafomanské texty, po ich prečítaní ale zistíte, že majú nie len hlavu a pätu, ale autor v nich zanechal posolstvá, ktoré nestratili ani dnes nič na aktuálnosti.
Samozrejme ani ten najextrémnejší vokál a najúžasnejšie texty by neboli nič platné, ak by za nimi pokrivkávala hudobná zložka. V tomto prípade je síce možné odsledovať istú muzikantskú nevyzretosť, ale na druhej strane, čo iného očakávať od ledva odrastených tínedžerov? Vzhľadom k veku muzikantov ide o nadpriemerné výkony. Hudobný štýl, ktorý NOMEN MORTIS drtili v roku 1994 a ktorý s istými obmenami drtia vlastne dodnes, nie je práve mojou šálkou kávy a nemôžem povedať, že by som ich tvorbu nejako zvlášť obľuboval. Čo ale povedať a uznať musím, je fakt, že NOMEN MORTIS so svojim „Súmrakom ľudskosti“ inšpirovali minimálne tú extrémnejšiu časť slovenskej scény.
Čoskoro po vydaní debutu sa NOMEN MORTIS rozpadá a následne Martin Lukáč dáva dokopy novú zostavu a taktiež drobnou kozmetickou úpravou mení názov zoskupenia. Jednoduchým vyradením medzery vytvorí z dvojslovného jednoslovný - NOMENMORTIS -, pod ktorým kapela „funguje“ dodnes.
V roku 1994 boli NOMENMORTIS tou najextrémnejšou kapelou na slovenskej scéne.
1. Sinister Blessing (intro)
2. With Fire Touch The Evil Inside Their Heads
3. Terminal Obliteration
4. Monastery On The Sorrow Hill
5. Submited To Hypocrisy
6. Forsaken They Rot
7. Enslaving Dream/Suicidal Addiction
8. Outro
Forget Acradia (2011)
Promo 2009 (2009)
Hail Nemesis (split s CRUENT) (2008)
Exterminating The Bastard Forces (2005)
The Day You' ll Lose Your Head (2002)
Misanthrone (MCD) (2002)
How I Learn To Bleed... For The Things I Wish To Fo (2000)
Twilight Of Humanity (demo) (1994)
Vydáno: 1994
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 31:18
Produkce: NOMENMORTIS
Studio: Masmédia
najextrémnejšia kapela u nás v tých rokoch.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.