OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žilinskí klasici sú v extrémnom metalovom svete zapísaní hlavne kvôli gore zafarbenému brutálnemu death metalu amerického štýlu, ktorý nájdete na čomkoľvek, čo vydali po debutovom albume z roku 1999. Ten ich BDM tiež potreboval istý čas, kým nabral na kvalite a pomerne svojskom vyznení, a predchádzali mu tri demáče a album, na ktorých SANATORIUM pestovali trochu iné podanie deathmetalového žánru.
Za príklad toho, ako Žilinčania zneli v dávnych časoch, vyberám v poradí druhú nahrávku v diskografii, päťskladbové demo, ktoré v roku 1996 vyšlo ako kazetové EP a zároveň prvá nahrávka v 2. polovici 90. rokov mimoriadne aktívnych Erebos Productions, časom transformovaných na Forensick Music.
Túto tvorbu SANATORIUM charakterizujú termíny ako divokosť, živelnosť, istá psycho a zároveň prírodná atmosféra. Hrá sa tu skôr na drsnosť a surovosť, spojenú s pomerne výraznou melodikou, žánrová čistota ide tak trochu bokom, preto sa popri častých deathmetalových klepačkách a technických, disharmonických úsekoch vyskytnú melodické pasáže a sóla, ktoré by si bolo možné predstaviť aj v heavy metale. Na viacerých miestach sú zase party, v ktorých SANATORIUM s atmosférickou melodikou vyznievajú ako besnejšia či chaotickejšia verzia DEPRESY, a to aj vďaka hlbokým Belovým growlom. Vo všeobecnosti je nahrávka vokálne variabilná – prím hrá ťažká deathmetalová poloha, vyskytujú sa však aj skôr blackmetalové škreky či ten typ stredového revu, ktorý v spojení s niekoľkými linkami pripomína starý KRABATHOR, kde bol tiež použitý ako sprievodný spev. Okrem toho nejaký ten smiech, hovorené slovo... na nedostatok pestrosti táto „miniatúra“ skrátka netrpí.
Dôjde aj na klávesy, zvlášť v úvode suverénne najväčšieho hitu „Unreal“ s mimoriadne chytľavou rýchlou pasážou a voľnou, „severskou“ pochmúrnou atmosférickou plochou. V závere nahrávky je potom aj vtip s úsekom z dychovky a opileckým vyspevovaním, takéto čosi SANATORIUM neskôr ešte párkrát spravili a treba si skrátka zvyknúť na to, že oni všetko zas až tak smrteľne vážne nebrali nikdy. Zvyknúť si treba taktiež na dosť „neučesaný“ zvuk. Celkovo môžem povedať, že aj po toľkých rokoch ma táto kazeta baví až prekvapujúco. Možno sú za tým spomienky na staré metalové časy a možno je to naozaj dobré aj dnes.
Zvukovo tak trochu bordel, prístup k death metalu tiež nie je úplne ortodoxný, ale „Autumn Shadows“ dokáže zabaviť a zaujať aj dnes.
1. Tears
2. In The Dawn Of Time
3. Autumn Shadows
4. Unreal
5. Strange Primeval Maze Of Souls/Sexual Intercourse Of Demons
Celebration Of Exhumation (2004)
Fetus Rape (MCD) (2003)
Goresoaked Reincarnation (2003)
Internal Womb Cannibalism (2001)
Arrival of The Forgotten Ones (1999)
Necrologue (demo) (1998)
Autumn Shadows (7''EP) (1996)
Subculture (demo) (1995)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.