PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na prvé vypočutie je novinka FEAR FACTORY skôr sklamaním. Hudobne i zvukovo sa až nezdravo podobá na dva roky starý „Mechanize“, žiadna zo skladieb nie je vyložene hitová a všetky sú si navzájom podobné a nevybočujú z klasickej mustry, ktorou sa skupina riadi už od polovice deväťdesiatych rokov. Zdanie však v prípade „The Industrialist“ mierne klame, čo by možno ani nikto nečakal.
História sa opakuje
Dalo by sa povedať, že dnes sa FEAR FACTORY nachádzajú v podobnej situácii, v akej sa ocitli v roku 2005. Majú za sebou podarený „comebackový“ album v zmenenej zostave a práve do sveta vypúšťajú novú nahrávku, ktorá má ich postavenie potvrdiť. Na rozdiel od s alternatívnym rockom a metalom experimentujúceho „Transgression“ stavila aktuálna nahrávka na osvedčené postupy.
Ak by „The Industrialist“ vyšiel niekedy v roku 1996, kritici by ho označili za pokračovanie úspešného modelu z „Demanufacture“. Strojové a kopákmi podkuté riffy tvoria kostru skladieb, hardcorovo-metalový expresívny vokál v slohách sa strieda s čistým spevom v refrénoch, melódie dokresľujú industriálne klávesy. Skrátka to, čo bolo pred takmer dvadsiatimi rokmi úžasne moderné, je dnes už 90‘s retro, ktoré nikoho neprekvapí. To však neznamená, že to už nemusí byť zábava.
Automat ubral na dravosti
Je skutočne zaujímavé počúvať prvý album FEAR FACTORY, na ktorom hudobníci otvorene priznávajú, že bicie sú naprogramované. Keď si ich však porovnáte s „Mechanize", rozdiel je badateľný. Veľká škoda je teda v odchode bubeníckeho mága Gena Hoglana, ktorý je známy svojim odporom voči naprogramovaným bicím. Vo februári, teda mesiac pred Hoglanom, skupinu opustil aj basgitarista Byron Stroud. Nahrávania sa tak zúčastnili len Dino Cazares, Burton C. Bell a dlhoročný klávesák a producent Rhys Fulber, ktorý sa skladateľsky podpísal aj pod väčšinu skladieb.
Príprava na reunion?
Čiernym koňom nahrávky je štvorka „God Eater“, kde si ústredný nervný motív prehadzujú klávesy, gitara a djentové pasáže sa striedajú s 80’s industriálom ála MINISTRY v slohách. „Virus Of Faith“ pripomenie nostalgickou atmosférou album „Obsolete“. Škoda, že Cazares nepridal napríklad opäť nejaké gitarové sólo, ktoré príjemne ozvláštnilo „Fear Campaign“ z minulej dosky.
Vytknúť sa „The Industrialist“ dá stávka na istotu, záverečná a celkom nudná mantra „Human Augmentation“, a tiež to, že koncept obalu je už po štvrtýkrát taký istý, len tie dve F-ká sú zakomponované trošku rafinovanejšie ako pri „Mechanize.“ Každopádne si FEAR FACTORY pripravili dokonalú pôdu pre reunion najznámejšej zostavy. Nechajme sa „prekvapiť“.
Neprekvapivý, neoriginálny, ale aj tak zábavný a na nič sa nehrajúci album.
7 / 10
Burton C. Bell
- spev
Dino Cazares
- gitara, basa, programovanie
John Sankey
- programovanie bicích
Rhys Fulber
- programovanie, klávesy
Matt DeVries
- basa (na turné)
Mike Heller
- bicie (na turné)
1. The Industrialist
2. Recharger
3. New Messiah
4. God Eater
5. Depraved Mind Murder
6. Virus of Faith
7. Difference Engine
8. Disassemble
9. Religion is Flawed Because...
10. Human Augmentation
Genexus (2015)
The Industrialist (2012)
Mechanize (2010)
Transgression (2005)
Archetype (2004)
Hatefiles (2003)
Digital Connectivity (2002)
Concrete (2002)
Digimortal (2001)
Obsolete (1998)
Remanufacture (Cloning Technology) (EP) (1997)
Demanufacture (1995)
Fear Is The Mindkiller (EP) (1993)
Soul Of A New Machine (1992)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 48:45
Produkce: Rhys Fulber, Fear Factory
Komu už tolerovat automat, když ne FF?
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.