Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když před 4 lety českobrodská progmetalová úderka CRUEL konečně přišla se svým dlouho připravovaným debutovým počinem „Ekvilibrium“, bylo v naší kotlině zaděláno na malou senzaci.
Není totiž na denním pořádku, aby se někomu podařilo tak bravurním způsobem ukočírovat rytmicky bohaté, se španělskem a orientem koketující kompozice, které se navíc úspěšně podařilo zbavit zbytečného heavymetalového patosu. Aby toho snad nebylo málo, české texty, které tak často a s oblibou podřezávají větev i zkušeným matadorům scény, svou malebnou lyričností podmanily nejednoho naslouchajícího smrtelníka. Navíc nad malou nástavbou v podobě „šachového“ konceptu spokojeně zavrněla i nemalá skupinka náročnějších hledačů pod povrchem. Pak už zbývalo pohlídat jen jedinou maličkost: vtisknout punc současnosti moderním zvukem, a dílo, které i po 4 letech udivuje dospělostí, bylo na světě.
V minulosti nezřídka kritizovaná nezpěvnost zúčastněných byla ošetřena chytře vymyšlenými linkami, které šperkovaly ještě chytřejší sbory s nánosy hlasů přizvaných hostů. Výsledek příjemně překvapil. Přesto se kapela se současným stavem neuspokojila a do řad „Krutých“ v loňském jaření přibyl zpěvák Zbyněk Pošmura, aby převzetím břemene frontmanství ulehčil Markovi a Pavlovi v instrumentálních kejklích. Přestože tento novic ve svém hrdle skrývá kus obou zpěváků, vstřebat jeho projev chvíli trvá. Nicméně, víte, jak je to s tou trpělivostí. Jak moc je pro CRUEL nepostradatelný, však rozetne až chystaný počin, kde dostanou jeho hlasivky širší prostor projevit se.
Takto to chlapcům hraje a zpívá, když ve zkušebně vypadne elektřina!
Malou generálkou má být právě vzniknuvší akustické EP „Krutá tráva“, obsahující 4 písně známé z debutové placky a zároveň zbrusu novou pecku „Tanečník na spáleništích“, která se dočkala i sympatického klipového zpracování. Tato svižná a rozjuchaná píseň s výrazným španělským temperamentem, pěkným klavírním intermezzem a hned několika výtečnými melodiemi, by jistě patřila mezi nejlepší na „Ekvilibriu“. Upřímně se velmi těším na ostrou verzi, neboť ta by neměla chybět na připravovaném albu, jehož datum vydání prozatím není stanoveno.
Velmi příjemně překvapil „Svízel přítula“, který je díky novým aranžím ještě přítulnější než kdykoliv v minulosti a dokáže spolehlivě posloužit jako vhodný podkres k relaxaci v pobytu ve vířivce, případně jako šlágr při opékání špekáčků s přáteli u ohně. Popěvek „ejjáhou, ejjáhou“ je zkrátka správně návykový. Palec nahoru si zaslouží i krásně brumlající bezpražec Jana Švece, jehož precizní hra vynikne nejvíce právě pod malbami španělek.
Sázkou na jistotu měla být přítomnost hitovky „Maroko I“. Ta však v akustické verzi pozbyla veškerou energii v sobě obsaženou a paradoxně působí jako nejslabší článek. Šokujícího pochmurného vyznění se dočkal „Shah mat“, kterou z temného pláště vysvobodí až velebená sedmiosminová koncovka a vnese tak do skladby v pravý čas trochu světla. Písničkovou část uzavírá „Syberia“, skladba plná vnitřního chladu, nedozírné a lhostejné lásky, plně charakterizující můj vztah k této písni, který se nezměnil ani v nové verzi.
Není toho moc, avšak ani málo. Přes 20 minut příjemně aranžérsky a instrumentálně propracovaného progresivního metalu, zahraného bez pomocí elektrických kytar a jiných efektivních šidítek, dokáže potěšit, bohužel jen těžko nadchnout. Pokud vám tohle nestačí, je k dispozici i již zmíněný videoklip, který celkově dobrý pocit rozhodně nezkazí. Zamrzí snad jen do nebe volající ignorování kultovního death/grindového výplachu „Pantograf“, který by si zvěčnění, tím spíše v akustické verzi, zasloužil. Tak snad příště, hoši.
Akustické seznámení s novým zpěvákem. Jedna nová píseň se zdařilým klipem, 4 staré v novém podání. Není toho moc, avšak jako připomenutí nad novým počinem to postačí.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.