Horečka „Clockwork Angels“ mě zachvátila hned při oficiálním oznámení názvu novinky trojlístku pozdních padesátníků RUSH. K částečnénu utišění zvýšené fanouškovské teploty pomohla předobjednávka „fan packu”, lákající na časopis, plakát a přívěšek na jednom nejmenovaném zahraničním webshopu, poněkud drze deklarujícím dodání měsíc před oficiálním vydáním. Moje touha byla tehdá velká, naivita bezmezná. O to však ve světle dnešního světa krásnější, protože jsem se zase vracel někam do dob, kdy jsem běhal po všemožných krámech s (Big) Bangem! v kapse a naslepo (off-line), rozrušen, sháněl nové kazety-disky svých oblíbenců. No a takové desky se nehážou lehce do „Recycle bin“. Na nich se pořád hledá a při onom hledání vznikají vzpomínky a vytvaří se vztah. Říkejme tomu alchymie.

Kolem lítá tolik zajímavé muziky, jen jí utrhnout. Ale devatenácté album Kanaďanů si, stejně jako těch osmáct předtím, dokázalo zcela přirozeně získat a do dnešních dní udržet dominantní prostor na mém rozdělovníku. Utlumilo tak novobodý syndrom zabývat se pořád něčím dalším, chcete-li aktuálním, protože samo o sobě nabízí mnoho muzikatsky lákavého, neotřelého a neodolatelného ruku v ruce s klasickými ctnostmi skupiny, jež nás provází svými hudebními galeriemi už hodně přes čtyřicet let.

„Všeliké kvaltovaní toliko pro hovado dobré jest“ a pánové Lee, Lifeson a Peart už mají hodně zkušeností, aby věděli, jak pořádně připravit a dotáhnout věci do perfekcionistického konce  i bez pouček učitele národů. Pět let po fámozním „Snakes & Arrows“ opět sázejí na tvrdou ruku producenta Nicka „Booujzhe“ Raskulinecze a s nadhledem jim vlastním společně rekapitulují jednotlivá historická období tvorby, avšak zároveň předkládají RUSH ve velmi moderním a svěžím nasvětlení. A dalo by se řící, že ukazují další tvář rocku v době, kdy spousta kapel jen čerpá z podstaty jeho provopočátků.

Veškerá kolečka v hodinovém stroji jsou přesně spasována. Čeká se jen na sílu, jež roztočí maximální hudební show, která se zcela jistě hluboko zaryje do paměti nejednoho posluchače jako nezapomenutelná epizoda letošního roku v podobě dvánacti nových písních. Tucet songů je poskládán do koncepčního „steampunkového“ příběhu mladého muže cestujícího časem, k němuž magickou textovou linku nedodal nikdo jiný než bubenické perpetuum mobile Neil Peart.

Album „Clockwork Angels“ se rozlétá na křídlech invence k větší tvůrčí lehkosti, jež se nebojí sáhnout téměř v každé skladbě k odvážným proměnám. Velkou pochvalu si zaslouží pohádkové zformování kvant hudedních nápadů v jednotlivých položkách. Nástroje na vás pak v krátkých intervalech intenzivně a naprosto účelně útočí bez zbytečných exhibic. Tu z čista jasna sóluje po všech stránkách geniální Lifesonova kytara, tu se nám trhá basa, následně se vyvalí palby věčně natlakovaných bících. Celá nahrávka se navíc vyznačuje nejen uvolněnou rozmanitostí, ale i velkou přímočarostí, kterou se producentsky podařilo sladit ve svižnou a pestrou přehlídku muzikatského mistovství každé ze tří persón.

Důležitou roli hrají hojně užívaná podkreslení neuveřitelně citlivou a dojemnou, avšak neprvoplánovou orchestrací. Například gradace v „ The Anarchist“ nebo posledním tracku „The Garden“ na mou duši nahání husí kůži. Na druhou stranu mnohdy až metalové jiskření, které trojice do své hudby vnáší, úžasně oživuje skladby ráznými pasážemi. Geddyho zpěv občas v přiměřené míře zaloví hluboko v sedmdesátkách. Bezpečně však přenáší zážitky a pocity jinocha, jenž se odhodlal k neobvyklé pouti časem.  Deska pak vyžaduje od posluchače čas, aby vychutnal, utřídil a pořádně ocenil toto strhující rockové představení.

„All I know is that sometimes you have to be wary of a miracle too good to be true,
All I know is that sometimes the truth is contrary everything in life you thought you knew
All I know is that sometimes you have to be wary, ´cause sometimes the target is you”
(The Wreckers)

Novinku RUSH, onu magickou cestu, jsem naplno prožíval jako nikdy předtím, svou náladou se mi neuvěřitelně trefila do nálady a souvislostí posledních týdnů. Těšme se tedy na přístí rok, v němž RUSH pojedou své evropské turné, protože záznamy z jejich koncertů slibují další zažitek, jež by se neměl promeškat.

A pokud bych se měl výjadřit k aktuálnímu opusu v rámci celé diskografie, tak nejlepší, co mě v současné době napadá, je suché: „ Až dalšího alba bude „Clockwork Angels“ nejlepší album RUSH“.

PS: Více než stotřiceti stránkový magazín Classic Rock výstižně shrnuje okolnosti vzniku alba očima všech zůčastněných, stejně tak přiměřeně popisuje historické souvislosti kapely, včetně analýz věškerých nahrávek. Plákat je 8x přeložen z plochy 75x55cm na a prckovitý přívěšek je se svým 2, 5 cm v průměru zkrátka „must have“.