Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno opět trochu poprchává, obloha zatažená a areál s několika vyžehlenými obličeji právě poměrně vlažně přijímá domácí 6 MAS. Jejich crust-grind nezapře, že z Brna do Stockholmu je to nějakých 1600 kilometrů a švédskou crustovou školu zde necítím, ačkoliv program se o ní zmiňuje. Mnohem více je patrný nádech domácí grindové scény, k čemuž se přiklání i vizuální složka kapely. Basák má obrovský mexický klobouk a zpěvák během setu střídá různé doplňky. Od paruk až po vycpávky břicha. Pro ranní cigaretu vlastně ideální.
Při NECROMORPH dojíždím snídani a u scény se zjevuji až při další parádní thrashové akvizici z českých luhů a hájů. EXORCIZPHOBIA nezklamala. Dlouhé hřívy, džísky plné nášivek, jazyk leze z bot jak z huby bernardýna a hobluje se poctivě od podlahy. To je základ. Zpěv se sice spíš takové hulákání s náznakem melodična a šťáva ze STOLEN LIVES tekla v mnohem hutnější konzistenci, ale i tak palec nahoru a zlaťpánbů alespoň za to. Pěkně zahrané, fajn zvuk. Pokud pominu večerní kapely, musím konstatovat, že nejlepší zvuk mimo hlavní hvězdy tu měly asi thrash metalové bandy. Inu asi uměj hrát.
Dále registruji až jihoásijské TOOLS OF TRADE, u kterých mám problém s tím, že zdaleka nenaplnili mé očekávání. Dle příbalového letáku Obscene Extreme festu technický death/grind, na který jsem se těšil, se zvrtnul v rozplizlé grindové běsnění, v němž mělo po technické stránce smysl sledovat snad jen bubeníka, který navíc vypadal trochu jako Samara z Kruhu.
S holandskými veterány BLOOD I BLEED , kteří budují mosty mezi grindvou a hardcorovou scénou to bylo podobné, jen s tím rozdílem, že z té kapely přece jen šlo mnohem více energie. Taťkové v letech to totiž rozbalili se vší parádou, vřískající flanelák Rosco byl v obličeji vypjatých částech jen sbírkou vrásek a žilek, ale i tak nepolevil a valil do lidí nekompromisní porce grindu, hardcoru i power violence.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
