INFINITUM jsou dalším z mnoha důvodů, proč je současné extrémní produkci z Austrálie adresováno tolik pozornosti. Kvinteto z hlavního města Canberry sice nedisponuje až tak originálním rukopisem jako zdejší esa typu ALARUM, SCLERA (Somerset), IGNITE THE IBEX, PSYCROPTIC, ALCHEMIST a nebo třeba PORTAL, přesto jeho tvorba jednoznačně vyčnívá nad šedou hranici průměru. Sluší se konstatovat, že i dnes bude v hlavní roli death metal, konkrétně pak ten se sympatickou visačkou „brutal/technical/melodic“.

Ani jeden z autorů podepsaných pod „The Sixth Extinction“ není na hudebním poli žádným novicem, ba právě naopak. Všichni do jednoho se pyšní bohatými zkušenostmi hned z několika žánrových oblastí. Ze známějších kapel, kde současní členové INFINITUM zanechali svůj otisk, jmenujme třeba PSYCHRIST nebo AEON OF HORUS. Pokud blíže prostudujeme tučné hudební životopisy jednotlivých protagonistů, velmi často narazíme na pojem „black metal“. Je tak poměrně logické, že ostré blackové příchutě nezůstala ušetřena ani tvorba INFINITUM.

Nedávno jsme zde představili desku „The Prodigal Empire“, debutový to záznam denverských VALE OF PNATH. Právě milovníci obskurních spisů H.P. Lovecrafta ctí podobnou žánrovou filozofii jako INFINITUM, ovšem s tím rozdílem, že tak trochu zapomínají na charakteristickou death metalovou hrubozrnnost, neboť ta je na „The Prodigal Empire“ spolehlivě eliminována až příliš precizní, chemicky dokonale ošetřenou produkcí. Samozřejmě i „The Sixth Extinction“ je albem plně v režii studiových prací zřetelně reflektujících trendy nového tisíciletí, nicméně i přesto si uchovává tolik potřebný důraz, živelnost i plnokrevnost. V tomto ohledu mě napadá jistá paralela s výtečnými produkčními výsledky Zacka Ohrena z kalifornských Castle Ultimate Studios.

Charakterizovat tvorbu INFINITUM několika málo stručnými slovy není zrovna lehkým úkolem, neb Australané pracují s poměrně širokou škálou výrazových prostředků. Občas zazní odkaz na VILE v období „The New Age Of Chaos“ (viz „Vexing The Progenitor“), v zatěžkaných melodických pasážích pak jasně vyvstane duch quebeckých deathmetalových architektů QUO VADIS a v rychlejších, blackovým feelingem nasáklých rozjezdech, zase jako by svou rozeklanou šestistrunkou úřadoval sám lysý mefisto Henri Sattler z GOD DETHRONED za časů památného disku „Bloody Blasphemy“. Pokud po mě budete chtít ještě nějaká další přirovnání, nabízím současné ABYSMAL DAWN nebo ODIOUS MORTEM v období „Cryptic Implosion“. Aby toho nebylo málo, INFINITUM velmi rádi berou do ruky akustickou kytaru a v pravý čas nečekaně přeladí na decentnější atmosférickou notu (viz momenty v „Upheaval Of The Elements“, „The Rise Of Man“ nebo v epičtěji pojaté závěrečné položce „To His Undoing“).

Zkoordinovat takto pestrou směsici inspiračních vlivů v jeden jediný a ještě navíc funkční celek vyžaduje nadstandardní skladatelské dovednosti. Těmi INFINITUM disponují a místo roztříštěné schizofrenní mozaiky servírují posluchači devatero reprezentativních skladeb s jasně definovanou hlavou i patou, když rozdíl v kompoziční vyspělosti oproti debutovému albu „Behold Eradication“ je zřetelný. Korunou „The Sixth Extinction“ je bezesporu „Chicxelub – Spawn Of The Invader“ - členitá, citlivě vygradovaná skladba v závěru navíc opatřená úžasně chytlavým valivým riffem.

INFINITUM se na své druhé desce prezentují jako sebevědomá, instrumentálně jistá a skladatelsky dokonale vyzrálá kapela. Výsledkem je svěží, hravé a díky vkusným žánrovým přesahům i velmi zábavné brutal/tech/melodic deathmetalové album, jež rozhodně není ke slyšení na každém druhém nároží.