OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten, kdo si na letošním BRUTAL ASSAULT festivalu v sobotu přivstal a shlédnul vystoupení pražské grindové smečky ALIENATION MENTAL, musel uznat, že v současné době se co do energie a nasazení hledá pro mentály jen velice těžko rovnocenný sok. Okouzlen jejich novou deskou “Ball Spouter“ jsem s radostí shlédnul i toto vystoupení a pochopitelně jsem si nemohl nechat ujít příležitost k rozhovoru s touto kapelou … A tak jsme tedy ono horké sobotní odpoledne vyhledali klidné místečko v areálu ve Hvozdu a společněm s Jardou (bicí) a Pavlem (kytara) jsme se mohli dát do hovoru o minulosti, současnosti a budoucnosti ALIENATION MENTAL …
Tak chlapi, jaké jsou čerstvé dojmy z vašeho vystoupení? Zvuk byl podle mě celkem v pohodě, myslím že vládne spokojenost …
Jarda: No dobře, tak to je tvůj názor. Můj názor je ten, že zvuk byl hroznej a to co jsme předvedli, nebylo nic moc …
…tak to říkáte skoro vždycky…:-)
Jarda: Ale to zase ne, náhodou, některé koncerty se nám občas podaří:-)
Dobře tedy, pojďme na úvod ke klišé … Zatím se mi nezdá, že by MetalManii četl nějaký větší počet lidí obeznámených s vaší tvorbou. Tak mi tedy prosím povězte něco málo z historie ALIENATION MENTAL …
Pavel: Tak začali jsme hrát v 97-mým zatím ve dvou, s Rákoskou, což je druhý kytarista. Tenkrát tlouk do škopků. Za půlroku se k nám přidal Jarda …
Jarda: No já jsem se spíš vnucoval:-) Začal jsem přemlouvat Rákosku, aby hrál opět na kytaru …
Pavel: … Jarda začal hrát s námi na bicí, pak jsme sehnali Milana (Beherita – pozn. dalas) – vokalistu, vzápětí přišel basák, který s námi hrál asi půlroku. Poté však odjel za prací do Irska. Takže jedinou změnou za dobu naší existence byl pro nás post baskytaristy.
Jarda: Bez basáka jsme vlastně nahráli naše první demo “Kopferfingel“ (1998).
Na světě je tedy již několik týdnů vaše debutní deska “Ball Spouter“, jenž vyšla u Khaaranus production. Co se týče recenzí, které jsem měl možnost číst, tak se jedná povětšinou o samou chválu až nadšení. Přesto jsem však četl i názory, které vám vytýkají, že hrajete jen bordel bez hlavy a paty …
Jarda: Tomuhle se ale asi nikdy nevyhneš, pokuď budeš hrát podobnou muziku. Já se budu asi opakovat, ale jedinej, kdo podle mě přišel v poslední době v této hudební oblasti s něčím novým jsou třebas CONTRASTIC. Abych alespoň nastínil naše představy hudebního vývoje, tak bych bych velice rád tvorbu mentálů směřoval ke snaze skloubit nu-metal s grindem …
… no to si teď moc dobře neumím představit …
Jarda: … no prostě klasický kornovský pasáže a do toho grindovej masakr, to by se mi prostě líbilo. Ale zpátky k té otázce … Tomu nařčení se prostě nikdy nevyhneš. Když to přeženu, tak všude v grindu máš rychlý kytary, rychlý bicí a všude máš zvracení, o tom ten grind je:-) Ale je to to samý jak v popu. Všude máš refrén, sloku, refrén, sloku, prostě klasika.
A co ty kladné recenze? Jak jste s nima spokojeni?
Jarda: No já jsem moc spokojenej. Docela mě to překvapilo. Úpřimě řečeno, když jsem slyšel ten materiál sám ve studiu, tak jsem byl dost překvapenej, jak to z toho pěkně leze … Ale že to až tolik lidí ohodnotí kladně, to jsem opravdu nečekal. Překvapily mě hlavně reakce některých recenzentů, od kterých byl takové příznivé hodnocení nečekal ..
… konkrétně?
Jarda: … konkrétně třebas Šoutoš, což je podle mě hodně kritickej člověk. Mile mě překvapilo, co o nás napsal ve své recenzi.
Nedá mi nepochválit vám i obal CD. O tom však již bylo rovněž popsáno v různych zinech dost. Radši se teď zaměřím na muziku … Je vidět, nebo respektive slyšet, že si velmi rádi hrajete se studiovou technikou a zvuky, čehož důkazem jsou různé samply a zvukové řekněme doplňky obohacující vaše skladby. Kdo s těmito nápady přichází? Neberete tyto vychytávky pouze jako prvoplánovitou snahu odlišit se od ostatních death/grindových kapel, zkrátka aby si lidé o vás neříkali, že jste další grindouvou sypačkou? Anebo jsou už samply nedílnou součástí vaší tvorby?
Jarda: Když si poslechneš naše nahrávky, tak zjistíš, že ty samply se až ne nové desce párkrát objevily ve skladbách, ale to je podle mě minimální množství …
… já mluvil spíše o těch zvukových výplních mezi jednotlivými skladbami …
Jarda: Mě se líbilo, když Pavel tenkrát přišel s tím, že naše splitko s MALIGNANT TUMOUR - “Veneration“ by bylo moc fajn udělat tak, aby tam nebyla mezi skladbami žádná zvuková mezera, aby to prostě jelo celou dobu. Defacto každý tvoří muziku tak, že skončí jedna skladba, pak je mezera, začně druhá a tak dále. Mě se na tom našem postupu právě líbí to, že je to celistvý organismus. Prostě nás k tomu vedla snaha to celé odlidštit.
K druhé části otázky můžu říct, že v tomto našem postupu prozatím hodláme pokračovat, ale kdoví, co ukáže budoucnost?
Ale ať si kdo chce co chce o vaší tvorbě říká, mnoho lidí musí uznat, že jste kapelou, který svou tvorbou výrazně vybočuje z dlouhé řady hudebních těles zaslíbených grindu. Významnou zásluhu na tomto tvrzení má fakt, že hudební brutalita, s jakou na posluchače “Ball Spouter“ nekontrolovaně útočí na posluchače. Myslím si, že mnoho kapel snažících hrát rychle brutálně, vyznívá spíše naopak a jejich snaha budí hlavně úsměv na tváři. Jak se vám vůbec podařilo vytvořit takovou anihilační kolekci, které má však zároveň hlavu i patu?
Jarda: (smích) … Co to šlo, to jsme tam prostě narvali. On nás Zdeněk Šikýř do toho i tlačil. My jsme vlastně začali točit tu desku pod tlakem Michala z Khaaranusu., protože on chtěl vydat CDčko před našim turné, abychom prostě vyrazili na turné i s čerstvým CD. Byli jsme postaveni před úkol mít tolik a tolik minut materiálu za takové a takové peníze a že na to máme tolik a tolik času. Tak jsme začali dělat soustředění u Míry v baráku, kde jsme si udělali pár takových víkendů spojených s tvorbou muziky a třebas poslední skladba z CD vznikla spontánně během jednoho dne. Když jsme si ty skladby přehrávali, tak nám to prostě přišlo, že jsou klasicky rychlé, jako všechno co jsme hráli předtím, ale když jsem to slyšel ve studiu, tak jsem byl dost překvapenej.
Prostě jsme to zahráli co nejlíp nám to šlo, ale přitom je tam takovejch chyb (smích). Šlo by to určitě i lépe, ale znáš to, je to všechno o penězích a o čase ve studiu.
Dalším charakteristickým znakem tvorby mentálů je Beheritův vokál. Úpřimě řečeno, takový nelidský ryk se jen tak neslyší:-) Původně jsem se chtěl zeptat, zdali nebylo ve studiu použitých i nějakých efektů pro “zkrášlení“ jeho vokálu, ale co jsem měl předchvíli možnost slyšet, tak nejspíš nikoliv …
Pavel: Když jsme byli poprvé ve studiu Hostivař, tak jsme použili harmonizér, ale postupem času bylo jeho služeb využíváno čím dál méně a dnes jej nepoužíváme vůbec …
Jarda: … na “Veneration“ to bylo ještě hodně o hlasových efektech, na splitku s INHUMATE už méně a teď jsme si řekli, že to zkusíme bez harmonizéru a dnes už si Beherit poradí i bez něj. Prostě si ráno vstane, něco si zachrochtá(smích). Podařilo se mu tu dobu “vyzpívat“ si svůj hlas velice slušně. Když si poslechneš “Kopferfingel“, tak to je až směšný, co tam vokálně předvádí, ale zase na druhou stranu na tu dobu to nebylo špatné …
Když už teda mluvíme o “Kopferfingel-u“. Je to vaše první demo, které jste natočili před čtyřmi léty. Já osobně jsem ho ještě neslyšel, takže těžko posoudím pokrok, který jste za tu dobu učinili. Jak se k této nahrávce stavíte s odstupem času? A mají případní zájemci šanci tuto nahrávku nějakou cestou získat?
Pavel: Dneska nad tím už můžeme pouze smát, protože jsme za těch 6 let, co hrajeme, pokročili o pořádný kus dál. Naučili jsme se lépe zvládat své nástroje. Ale na druhou stranu musím říct, že v době, kdy jsme to začali nahrávat, to bylo to nejlepší, čeho jsme tehdy byli schopni.
Jarda: K druhé části tvé otázky. Původně vyšlo 500 kusů a pár se jich ještě najde v UG distrech.
Pavel: Doma máme asi 10 kazet, takže si případní zájemci můžou o ně klidně napsat.
Jarda: Zájemci si můžou klidně chvíli počkat, protože “Kopferfingel“ by měl vyjít v Americe včetně bonusu, který bude obsahovat naši nahrávku ze splitka s INHUMATE. My bychom měli mít k dispozici 150 CD.
… a u koho to v Americe vychází?
Jarda: Ricky Lockez – BURNING DOGMA records.
Přenesme se do současnosti, lépe řečeno do minulého roku, kdy vám vyšly u Abra a jeho SNUFF production dvě splitka. Dříve, než si o nich něco řekneme, povězte mi, jak jste spokojeni s prací Abra a vašeho současného vydavatale Khaaranus productions?
Pavel: Tak pojďme nejdříve do Abra. Mimo to, že edice těch splitek měla menší časový skluz, nemůžeme být s jeho prací nespokojeni. Propagace probíhá dobře, takže spokojenost.
Jarda: Pro mě osobně je Abro sympatický mladý muž s vysokým sexappealem a s největším přirozením v českém ug:-) Prostě já osobně mám Abra moc rád a s prací jeho labelu jsme rovněž spokojeni.
Pavel: Co se týče Khaaranus, tak jsme rovněž velmi spokojeni. Ačkoliv jsme nepodepisovali žádnou smlouvu, zkrátka jsme jeli prostě na čestné slovo, to, na čem jsme se domluvili, platilo vždycky z obou stran.
Jarda: My jsme měli hrozné štěstí, že jsme na Michala narazili, nebo spíše on si našel nás. Spolupráce s ním je nadmíru dobrá a hlavně se pro nás snaží dělat strašně moc, například přichází s různýma nápadama, které by nás vůbec nenapadly. Vlastně nám nabídl trika, abychom si udělaly samolepky, plaktá anebo igelitky(smích). Zařídil nám turné, dal nám peníze na studio, prostě paráda. Myslím si, že je to člověk, který, až se pořádně rozjede, má v české ug docela slušnou budoucnost. Myslím, že se Shindy a Čurby můžou třást(smích).
Když už jsi něco řekl o těch třičkách. Velice se mi líbí vaše trika s ufonem, které jsme poprvé viděl na letošním OBSCENE EXTREME. Kdo je jejich autorem?
Jarda: Je to naše práce. Původně jsem měl v počítači pár návrhů, které jsem pak donesl do zkušebny a tam jsme to potom celé dodělali.
Ale víš co je prdel? Že nám to hodně ortodoxních metalistů odsoudilo, že to prostě není metalový tričko.
Pavel: … metaláci chtěj všichni černý trika (smích).
Jarda: Úpřimě řečeno, myslím si, že hrajeme trochu odlišněji, tak proč bychom nemohli mít i odlišná trika.
Pojďme se teď trochu porejpat ve výše uvedených splitkách. Prvním kouskem je vaše společná nahrávka s francouzskými IHNUMATE. Po jejím prvním poslechu mě napadlo pouze jedno slovo – UFFFFFFF! “The Restricted Cerebral Capacity“ se pro mě osobně stala asi nejxtrémnější nahrávkou, co jsem měl od vás možnost slyšet. Mám namysli hlavně brutálně taneční skladbu “TV Tigger“ …
Pavel: To je skladba z dema “Kopferfingel“, kterou nám takhle krásně “roztanečnil“ bubeník z AHUMADO GRANUJO Petr Petrásek.
Jarda: Další věc, kterou jsem četl v x recenzích, ve kterých se každý ptá, proč do metalové muziky pořád ládujeme elektronické mašiny a vůbec proč z toho pořád děláme disco a podobně. Proč ne?
A co ty úryvky pocházející z filmů o rodině Homolkových? Předpokládám, že máte tyto filmy rádi. Mám-li říct svůj osobní názor, tak mám radši první dva díly natočené Milošem Formanem …
Pavel: To je kult prostě!:-)
Jarda: Tam šlo hlavně o ty hlášky a zvuky ze třetího dílu, ale jinak souhlasím, že první díl je nejlepší. Ten mám asi nejradši. Ale pokud jsou Homolkové v televizi, nikdy si nenechám příležitost je vidět. Nejlepší na těch filmech je to, že je tam k vidění typická česká rodinka. Člověk se tomu hrozně tlemí, jaká je to sranda a pak si uvědomíš, že to máš doma:-) Třeba moje máma jeden čas tátu oslovovala “Homolko“. A mě zase táta říkal “Ludvo“. Když mu bylo padesát, tak jsem mu nechal udělat trenýrky a triko jako baseballový dres s nápisem “Homolka“.:-)
Dalším šlehem ve vaší diskografii je split kazeta s domácími GENETIC THREAT. Zde je prostor věnovaný vaší tvorbě již poněkud delší a taktéž jsem si všiml, že nahrávka nedisponuje takovým počtem samplů, jako novinka. Povězte mi prosím něco o kapele GENETIC THREAT, jejíž jméno mi zatím nic neříká.
Jarda: No tenhle materiál vyšel poprvé u Khaaranusu jako split kazeta s MALIGNANT TUMOUR. GENETIC THREAT jsou vlastně trosky DEAF AND DUMB. Radim, který nám dělal i obal na “Ball Spouter“ má teďka ze Střapákem (vokal. – INTERVALLE BIZZARE pozn. dalas) plány, že by rádi GENETIC THREAT opět rozjeli. Pro ně byla podle mě velká chyba, že ta jejich nahrávka přišla tak pozdě, protože si myslím, že to byl docela průlomový materiál, když si uvědomíš, v jakém roce to bylo natočený.
Dokonce jste na tomto splitku vystřihli i dvě coververze. Oboje jsou pro mě dosti překvapivé. U té druhé není ani tak překvapující interpret – CARCASS, ale fatk, že jste si půjčili skladbu z jejich dosti technické desky “Necrotism“.
Pavel: Kdybychom byli lepší muzikanti, tak se klidně pustíme do něčeho z “Heartwork“. (smích)
Ještě více mě překvapil druhý cover, který pochází z dílny FEAR FACTORY, konkrétně z jejich první desky “Soul od A New Machine“. Tuto desku mám totiž velice rád a mrzí mě, že mnoho lidí zná FEAR FACTORY až díky desce “Demanufacture“. Jak se díváte na jejich rozpad, který byl asi nevyhnutelný a jak se vám líbila jejich tvorba už od vzpomenutého “Demanufacture“?
Jarda: Já mám od FEAR FACTORY všechny desky a všechy si ma taky líbí včetně “Digimortal“.
Pavel: No podle mě je “Digimortal“ špatná deska.
Jarda: Myslím si, že je to velká škoda, že se rozpadli.Velice se mi líbí například i “Remanufacture“, kde oceňuji schopnost odprostit se od metalového zvuku.
A proč jste si vybrali zrovna skladbu “Big God/Raped Souls“?
Jarda: Protože Milan (Beherit – pozn.) umí výborně čísté vokály, tak jsme mu dali prostor (smích).
Původně jsem chtěl tuto otázku vypustit, protože mi přijde už docela zbytečná a je to defacto jen omílání již mnohokrát probíraného tématu, ale nakonec jsem si to rozmyslel.
V poslední době se v některých zinařských kruzích dost přetřásala otázka pražská scéna versus zbytek republiky, kterýžto problém já osobně jako současný pražák a nedávný moravák vnímám jako zbytečně přehnanou záležitost a abych pravdu řekl, je mi spíše líto některých lidí, že si .
Jarda: To je podle mě zaprděnost. Dyť burany najdeš i v Praze. Debila najdeš všude, stejně tak jako chytrého člověka. Když jsem jednou hráli, tak přišel za náma týpek ze slovy „Kluci bomba, opravdu super a odkaď jste?“. „No z Prahy“, povídám, „Z Prahy jo? No to snad ne, buďte třeba z Kolína, ale z Prahy né.“ A od té chvíle se už semnou nebavil. Podle mě absolutní omezenec.Nevím, já tuto záležitost jako problém nevidím. Takovéto to klasické škádlení mi nevadí, jako například Šotoušův rozhovor s lidma ze zinu Antitrend z Brna v posledním čísle Spawn-u, to je úplně v pohodě.
Nedávno jsme se bavili z klukama z DISFIGURED CORPSE (což je kapela z Ostravy – pozn.) a říkáme jim, že vy Ostravaci mluvite tak po kratku, takove kratke zobaky mate, načež se nám dostalo odpovědi: „pičovina“ (řečeno krátce ostravsky – pozn.) :-)
Hele a Ty nejsi rodilej Pražák?
No momentálně tam bydlím, ale rodilej nejsem.
Jarda: Ty jo, není to Pražák a my s ním děláme rozhovor, no teda! (smích)
A jak se díváte na pojmy jako “soudržnost v undergroundu“ a podobně? Mám takový dojem, že se záležitosti vztahů na domácí scéně začaly nějak moc přetřásat. Mě přijdou všechny tyto debaty jako s prominutím kecy o ničem. Dyť pomluvy a zášť a stejně tak přátelství a podpora se vyskytují ve všech sférách našeho života, nejen na metalové scéně …
Pavel: Podle mě se ty vztahy v undergoundu v některých zinech až příliš rozebírají. Souhlasím s Tebou, že přátelé a nepřátelé se vyskytují ve všech oblastech života. Vždycky máš buď kamarády, anebo na druhou stranu lidi, které nemusíš.
Jarda: Prostě my taky přijedem na nějaký fesťák, kde potkáváme lidi, se kterými se nebavíme. To není o tom, že by si se s nima nechtěl bavit, nebo je chtěl nějak sabotovat a podobně. Prostě Ti někdo padne do oka a někdo zase ne.
Pavel: Underground u nás podle mě funguje docela slušně. Jsou tu ziny, vznikají nové kapely, labely. Já v tom problém nevidím.
Tak a teď chci slyšet nějaké perličky z vašeho soukromí, ať trochu naplníme skutkovou podstatu bulváru!:-) Jak vypadá typický den člena ALIENATION MENTAL? Co koníčky, záliby, zájmová činnosti a podobně? Jakou muziku posloucháte? Jsem samé ucho!
Jarda: No to je dost rozdílný, páč to závisí na tom, kdo co dělá (zaměstnání a podobně).
Pavel: No tak Jarda, to je už rodinný typ, má doma manželku.:-)
Jarda: Koupili jsme si byt, prostě si tak žijeme na hromádce …
Celá kapela? (smích)
Pavel: Kdepak, pouze Jarda s manželkou.
Jarda: S budoucí manželkou!:-)
Pavel: Já manželku nemám, takže si zajdu spíše na pifko, hraju na kytaru v kapele (to jsi ale už zcela určitě postřehnul):-)
A jak jste na tom s poslechem muziky? Co se vám líbí? Přiznám se, že se ptám i proto, že jsem se v posledním čísle Pařátu dočetl, že se Jardovi například líbí i kapela KRYŠTOF.
Jarda: Jo, to se mi líbí.
Pavel: No my posloucháme všechno, od jazzu přes pop až třeba po klasickej klišovitej metal.
A co třeba z popu?
Jarda: No mě si líbí ta klasika – U2, Madonna. V poslední době mě třeba zaujala zpěvačka PINK. Bojuje proti šoubyznysu a zároveň si vozí prdel ve zlatém auťáku. (smích)
No to mi připomína taneční kapelku AQUA, která si rovněž svého času dělala srandu z komerční taneční muziky a přitom na ní sama rýžovala:-) Takže vy si taky defacto děláte srandu z grindu a zároveň na něm bohatnete? (smích)
Jarda: Přesně tak! My na tom děsně škvaříme. To ani nevíš, že mám teď na sobě trenky tkané zlatou nití!:-) Co se týče ještě té muziky, tak já osobně nemusím klasický heavy metal.
Pavel: A to mě se zase něco z heavíku líbí. Například U.D.O. anebo JUDAS PRIEST, to je klasika.
Jistý nejmenovaný publicista mi těsně před tímto rozhovorem poradil, abych se vás zeptal na jeden poměrně okrajový lední sport jménem CURLING, nebo-li v českých zemích nazýván též “Metaná“. Prý tomuto sportu celkem rádi holdujte …
Jarda: Je to tak. Přihlásili jsme se do jednoho klubu v Hájích (čtvrť na pražském Jižním městě – pozn. dalas), kde je velké kluziště, kam můžeš chodit o víkendu metat kameny. Říkali jsme si, že to jako kapela zkusíme, protože to je pro více lidí. No a tak jsme tam šli a přihlásíli se.
Pavel: Teď jsme v tom natolik dobří, že jsme zaujali i české reprezentáční trenéry a v zimě jedem do Kanady na Mistrovství světa obhajovat zlaté olympijské mediale.:-)
Jarda: Ale to on kecá! (já vím – pozn. dalas?)
A kdo to umí nejlépe s koštětem?:-)
Jarda: No předsi Rákoska. To je nejlepší zametač! (smích)
A kdo je nejlepší vrhač?:-)
Jarda: Nejlépe umí vrhat Míra s Milanem, ti to umí fakt dobře. Na curlingu je fakt výhoda, že si nemusíš nic pořizovat. Prostě tam přijdeš, za 250 si všechno půjčíš a hodinu můžeš vrhat jak vzteklej.:-)
Pavel: Je to pohodička. Potkáváš tam kámoše a užiješ si kopu legrace.
Když jsem se na Obscene Extreme pídil po tom, proč tam nehrajete, dozvěděl jsem se, že vaše vztahy s Čurbym (OBSCENE prod. – pozn. dalas) jsou poměrně chladné. Mohli by ste mi k tomu říct z vašeho pohledu něco více, ať se člověk nemusí řidit jen drbama, kterých slýchá a čte víc než dost?
Jarda: Já jsem měl kdysi s Čurbym jeden problém kvůli plakátům, které poštou nedorazily a vzniklo tak nedorozumění, díky kterému to vypadalo tak, že jsme se na to vykašlali. Nechci prostě rozpoutat nějaký spor. Já Čurbymu moc fandim v jeho aktivitách. A když si nás letos nepozval na Obscene, tak to chápu. Úprimně řečeno, my ani nejsme taková kapela, co by rozesílala desítky propagačních mailů „Vemte si nás na fesťák a podobně“. Čurby nás už jednou na fesťáku měl (v roce 2000 – pozn.) Já jsem se s ním tenkrát o tom bavil, jestli tam třebas přiští rok zase můžeme hrát a on mi říkal: „Hele já to chci trochu střídat, alespoň jednou za dva roky.“ Prostě, aby lidé nejezdili každý rok na ty samé kapely, to je podle mě vopruz a já sdílím jeho názor. Já osobně tedy s Čurbym problém nemám.
Čurby je podle mě člověk, který tady udělal obrovský kus práce asi jako nikdo v Evropě. Je to prostě správný maniak, který jde do svých aktivit zcela naplno.
Pojďme na závěr k příjemnějším věcem … Současnost ALIENATION MENTAL je jasná – nová deska, koncerty na její podporu, tím pádem i zvýšený zájem o vaši kapelu atd. Zkuste trochu nastínit vaše představy o budoucnosti. Mám namysli hlavně věci týkající se skládání materiálu na novou desku, či případně nějaké další nahrávky …
Pavel: Snažíme co nejvíce hrát a podpořit desku. Kupodivu jsme se během turné nepohádali a nerozpadli.:-) Absolvovali jsme turné, pak jsme 14 dní odpočívali, nabírali dech. A začátkem léta jsme začali dávat dohromady nový materiál.
A vyjde to opět u KHAARANUS?
Jarda: Hele, abychom změnili stáj, to by musela být taková nabídka …
Takže pokuď se neozvou Warner anebo Sony Music … :-)
Jarda: … tak do toho nejdem:-) Hele nám se ozval jeden amík z jedné nejmenované společnosti, že by s námi rád podepsal smlouvu na další desku. Já jsem mu napsal mail, jehož kopii jsem poslal i Michalovi, že Míša je náš kamarád, že to dělá dobře a že by musel přijít s opravdu velice zajímavou nabídkou, abychom se dohodli ale že spíše preferujem spolupráci s Michalem. Od té doby se mi neozval:-)
Jsme s Michalem absolutně spokojeni, takže nemáme sebemenší důvod cokoliv měnit, co se týče našeho vydavatele.
Psychopathicolorspectrum (2005)
Kopferfingel (CD reedice) (2002)
Ball Spouter (2002)
V.O.B.K.M. (split tape s Genetic Threat) (2001)
The Restricted Cerebral Capacity (split s Inhumate) (2001)
Venaration of The Biological Killincg Machine (split s Malignant Tumor) (1999)
Kopferfingel (demo) (1998)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.