OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Šestka omaskáčovaných válečníků ze Švédska je zase zpět! V tomto složení ovšem naposledy. O tom však až později. Tentokrát nikoli za zvuku řvoucích motorů tanků, letadel a jiných vymožeností moderní válečné techniky. SABATON zabrousili poněkud dále do historie a výsledkem je koncepční album o nejslavnějším období švédských dějin (pomineme-li Vikingy). Aby se nedopustili nějakého faktografického kiksu, přizvali si k výpomoci i švédského historika Bengta Liljegrena. Švédsko je dnes mírumilovný stát proslulý svou neutralitou. V období let 1561 až 1721 se ale jednalo o zemi, jejíž vojáci se proháněli od Německa po Ukrajinu a v patách jim šla spoušť a zkáza.
Název novinky „Carolus Rex“ je poněkud zavádějící, neboť album nepojednává pouze o válečnickém králi Karlu XII. (vládl v letech 1697 až 1718). Jeho vhodnějším pojmenováním by podle mě byl název intra „Dominium Maris Baltici“ – to ale jen tak na okraj. Seznámíme se nejen s Karlem XII., jehož příběh zabírá polovinu alba, ale též se Lvem ze Severu – králem Gustavem II. Adolfem a jeho účastí v Třicetileté válce, konkrétně ve vítězné bitvě u Breitenfeldu. Zúčastníme se též společně s generály Königsmarckem a Wittenbergem a následníkem trůnu Karlem Gustavem v roce 1648 obléhání našeho hlavního města (zde stojí za zmínku použitá česká výslovnost Karlova mostu).
Jak již bylo naznačeno, druhá polovina desky se věnuje osobě mladého krále Karla XII., bitvám u Fraustadtu a Poltavy a jeho smrti a konci Švédské říše. Z hlediska koncepčnosti celého alba jde o dosud nejambicióznější projekt SABATON, kterému musím zatleskat, neboť takovéto koncepty (napadá mě např. GRAVE DIGGER – Knights Of The Cross) jakožto fanda válečné historie mám opravdu rád. Zde tedy píši za jedna.
O tom, zda je koncepční dílo zdařilé či nikoli, rozhoduje především sepjetí textové a hudební stránky. A co se týče vlastních skladeb, zde to již tak slavné není. Přestože si SABATON zvolili jako producenta ostříleného Petera Tägtgrena, který si dokonce pěvecky zahostoval v koncertní tutovce „Gott Mit Uns“ a ve vynikajícím coveru od AMON AMARTH „Twilight Of The Thunder God“, skladatelsky album působí až na výjimky rutinně.
Produkčně se však jedná o vycizelovanou desku. K epičnosti nahrávky přis(z)pívají především masivní sbory, ale stále se nemůžu zbavit pocitu, že posluchač dostal nádherně zabalený dárek, který i skvěle vypadá, ale u něhož hrozí riziko, že po kratší či delší chvíli hraní skončí v koutě. Uvidíme, jak obstojí v čase. Skladatelský recept se totiž až zase tolik nezměnil, přičemž Peter Tägtgren v případě materiálu, který měl k dispozici, zapracoval na větší pestrosti některých pasáží. Kdybych měl použít válečné přirovnání, napadá mě situace na německé straně západní fronty v roce 1918, kde bylo sice dostatek děl, byla však značně opotřebovaná a přesnost pochybná. Přesto stále disponovala vražedným potenciálem. SABATON tedy ještě nevystříleli všechnu munici, ale chtělo by to změnit ráži.
Aby ovšem nebylo mýlky, SABATON sice přišli s očekávanou dávkou nekomplikovaného heavy metalu, přesto si myslím, že fandové dostali po výborném „The Art Of War“, po němž následovalo slaboučké album „Coat Of Arms“, na poměry SABATON velmi dobrou nahrávku. Mezi nejlepší songy řadím na prvním místě ten závěrečný a nejkratší – švédsky zpívaný a orientálním motivem doplněný „Ruina Imperii“, jemuž švédština skutečně sluší a já jen lituji jeho krátké stopáže.
K dalším mnou preferovaným patří „The Carolean´s Prayer“ a titulní „Carolus Rex“. Takové epičtější kusy SABATON umí. Šlapavá „Gott Mit Uns“ s hromově vyřvávaným refrénem zůstane stoprocentně hodně dlouho na koncertním playlistu a již zmíněný cover dokazuje, že AMON AMARTH hrají v podstatě heavy metal doplněný pouze o deathmetalový ryk. Raritní a zajímavou je vedle anglické (s výjimkou „Ruina Imperii“) i kompletně švédsky nazpívaná varianta celého alba, která je připojena na druhém disku v bonusových verzích desky.
Kromě novinky „Carolus Rex“ postihla SABATON též masivní personální obměna. Krátce po jejím vydání se z kapely poroučeli celkem čtyři členové, kteří následně založili zřejmě další tématicky obdobně založené komando. Soudím tak dle názvu CIVIL WAR. Ze sestavy, jež nahrála „Carolus Rex“, tak zůstali zpěvák Joakim Brodén a basák Pär Sundström, kteří ovšem nelenili a ze záloh povolali tři nováčky, tentokrát ovšem bez klávesáka. Podle nejnovějších koncertních ohlasů však má živé provedení nové sestavy ještě své mouchy. Paradoxní, protože SABATON vždy platili právě za koncertní kapelu, která umí udělat kvalitní show. Své však zřejmě sehrála ještě nesehranost nové sestavy. Do budoucna jsem rovněž zvědav na skladatelský příspěvek nových členů. Osobně však žádné závratné změny nečekám. Válka a heavy metal jsou totiž vždy o tom samém...
Již sedmá válečná kampaň švédských maskáčových bohatýrů SABATON nás po boku skvěle vycvičených švédských vojsk z 16. až 18. století zavede do Německa, ku Praze, přes Polsko až na Ukrajinu. Doufejme, že SABATON po personálním zemětřesení neskončí jako Karel XII. u Poltavy.
7 / 10
Pär Sundström
- basa
Oskar Montelius
- kytara
Rikard Sundén
- kytara
Joakim Brodén
- vokály
Daniel Mullback
- bicí
Daniel Mÿhr
- klávesy
+ hosté:
Peter Tägtgren
- vokály
1. Dominium Maris Baltici
2. The Lion From The North (Lejonet Från Norden)
3. Gott Mit Uns
4. A Lifetime Of War (En Livstid I Krig)
5. 1648
6. The Carolean´s Prayer (Karolinens Bön)
7. Carolus Rex
8. Killing Ground (Ett Slag Färgat Rött)
9. Poltava
10. Long Live The King (Konungens Likfärd)
11. Ruina Imperii
12. Twilight Of The Thunder God (Bonus Track)
The Great War (2019)
The Last Stand (2016)
Heroes (2014)
Carolus Rex (2012)
World War Live: Battle Of The Baltic Sea (2011)
Coat Of Arms (2010)
The Art Of War (2008)
Metalizer (2007)
Attero Dominatus (2006)
Primo Victoria (2005)
Fist For Fight (2001)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 45:09 + bo
Produkce: Peter Tägtgren
Studio: The Abbys Studios, Pärlby (Švédsko)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.