OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudební chemie rockových alternativců GARBAGE se stěží vpasuje do nějakých vzorců. Téměř dvě desetiletí je k sobě čtveřice výrazných osobností přitahována tvůrčí silou, jež formuje těleso, jehož tíha rozkládá onu intenzivní přitažlivost a dává vzniknout novému tvůrčímu cyklu.
Experimentování kvarteta se všemi možnými odrůdami hudby (elektronikou, trip-hopem, indutrialem, post-grunge, dance), přehupujících se, čas od času, na špičce populárních vln se většinou setkávalo s úspěchem, zvláště pak u prvních dvou alb. Nutno však také podotknout, že kapela vždy odhadla míru vrstvy make-upu, tak aby nenaplácala na svojskou tvář obličej klaunův a její alba obstojí ve zkoušce časem.
Půvabná Shirley Mansonová a její druzi si mě definitivně získali svým sedm let starým a velmi rockově laděným opusem „Bleed Like Me”, který otevřel dveře pochopení nejen pro jejich předchozí tvorbu, ale i pro skupinu jako takovou. Kapela zde na jednu stranu upouští od lákadel ostatních zmiňovaných žánrů, na stranu druhou dává vyniknout čistějšímu rockovému vyznění, jež jí, dle mě, svědčí nejvíce.
V oné radosti z rockerství mě usvědčuje i nedávno vyšlé „Not Your Kind Of People“. Novinka je dokonce ještě zemitější než předchůdce bez toho, aby postrádala střídmou a účelnou nálož syntetizátorových hračiček, různých smyčkových a efektových cingrlátek. Jasným základem jsou však Markerovy a Eriksonovy rify společně s Vigovými bicími, při nahrávání občas vyztuženými basovou kytarou Justina Meldala-Johnsena (BECK nebo např. koncertní basista NINE NICH NAILS).
Ani letos určitě neschází přirozená poslouchatelnost a spád, jež nejsou chvályhodně narušovány žádnými slabými místy na jedenáctipoložkovém seznamu. Ba co více, čtyři bonusové přídavky na deluxe verzi jsou zhudebněnou třešničkou na polárkáči. Opona se nejdříve zavírá s jedním z vrcholů alba, nádherně procítěnou baladou „Beloved Freak“, kde posluchač nachází svá „světa“ nepochopení a Shirley mu vyloženě trhá text z raněných srdečních komor, aby mu jej posléze vložila do úst. Po této odzbrojující a konejšivé skladbě přichází něco co, bych přirovnal k přídavku na koncertě s tím rozdílem, že nečekáte známé hity. Kapela potom předloží další porci hudby, kdy při poslechu nelitujete toho, že vám ujelo poslední metro a zvláště pak rif v „Show Me” dolévá pocitu velké spokojenosti.
Přesunem na druhou stranu kolekce, zjistíme, že napěchovaný start honosí pěkně ostrá i dosti chytlavá čtyřka písní dokreslená pořádně výmluvnou barvou vokálu a kolikrát až punkovým přednesem („Man On A Wire“) skotské divy. Podobný, možná vůbec nejsilnější, záchvěv nabízí i „Battle In Me“. Pomalejší skladby, jako pokojně arogantní titulní, mrazivě podaná „Sugar“ potom vytvářejí ideální protipól pro zmiňované řízné rockové výboje, stejně tak i pro tanečně nadechlou „I Hate Love” nebo sarkasticky vystřiženou „Felt“.
GARBAGE nenabízejí zhola nic nového. Prodávají rockovou živelnost. „Not Your Kind Of People” je uvěřitelná, svižná, příjemně se poslouchající rocková deska od kapely, která skládá účty už akorát sama sobě.
„Not Your Kind Of People” je uvěřitelná, svižná, příjemně se poslouchající rocková deska od kapely, která skládá účty už akorát sama sobě.
8,5 / 10
Shirley Manson
- zpěv, syntetizátory, stylophone
Duke Erikson
- kytara, syntetizátory, piáno
Steve Marker
- kytara, syntetizátory, hluky
Butch Vig
- bicí, efekty, mixy, loops
1. Automatic Systematic Habit
2. Big Bright World
3. Blood For Poppies
4. Control
5. Not Your Kind Of People
6. Felt
7. I Hate Love
8. Sugar
9. Battle In Me
10. Man On A Wire
11. Beloved Freak
12. + Bonus Songs Deluxe Edition
13. The One
14. What Girls Are Made Of
15. Bright Tonight
16. Show Me
Not Your Kind Of People (2012)
Bleed Like Me (2005)
Beautiful Garbage (2001)
Version 2.0 (1998)
Garbage (1995)
Vydáno: 2012
Vydavatel: STUNVOLUME
Stopáž: 42:50 + 18
Produkce: GARBAGE
Doufám že budu mít náladu si tuto desku pustít ještě víckrát, byla by to totiž škoda pokud ne.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.