OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S týmto birminghamským (to už ani nie je náhoda) chlievom som prvýkrát mal tú česť tak pred troma rokmi, keď ma jeho názov upútal na súpiske vtedy aktuálneho ročníka OEF. „Spewings From A Selfish Nation“ nebol zlý album, taký blackmetalovo ladený grind/crustový záchvat zúrivosti, ktorý ale niekoľkokrát prefučal zvukovodmi a potom zapadol medzi väčšinu ostatných vypočutých vecí. Na kapelu (v štúdiu vlastne len dvojčlenný projekt) som pozabudol až donedávna. Ale pri zmienke o tohtoročnom, v poradí treťom albume mi svitlo, že Misery (inak Paul Kenney), hudba, a Drunk (doma Duncan Wilkins) sú, prípadne boli členmi živej zostavy ANAAL NATHRAKH. Rozhodol som sa teda vyskúšať aj nový album, pomenovaný veľmi stručne „3“.
Popri už spomínanej britskej veličine patria do zoznamu spolkov, v ktorých obaja zúčastnení fungujú, napríklad aj tu pomerne solídne oslávení MISTRESS alebo zánovní, stoner/doommetaloví KROH. Súčasnú živú zostavu dopĺňajú Dave Cunt na base (ako V.I.T.R.I.O.L. je známy v ANAAL NATHRAKH), St.Evil (AN, DETRIMENTUM) na bicích a na gitare Ventnor, ktorý má za sebou skúsenosti so živým koncertovaním hádajte s kým? Tiež s ANAAL NATHRAKH. Mám taký pocit, že toto úzke a komplikované personálne prepojenie sa na vývoji FUKPIG tak trochu prejavilo, hoci zámer robiť neortodoxný, zato krutý rachot mali spoločný ešte predtým, než sa oba projekty začali dávať dokopy v záujme živého koncertovania jedného i druhého.
FUKPIG rozhodne nie sú nejakým „B-tímom ANAAL NATHRAKH“, na to sú príliš dobrí a príliš iní. AN možno znejú mohutnejšie, profesionálnejšie, „umeleckejšie“ a v porovnaní s vlastnými začiatkami dnes už priam uhladene. FUKPIG sú zase živelní, chaotickí a v prvom rade punkovo vulgárni, agresívni, barbarskí a nihilistickí. Sami svoj štýl nazývajú „necropunk“ a niečo na tom bude, v porovnaní s postkastrofickou, zahnívajúcou atmosférou týchto šestnástich surových odrhovačiek je to, čo poznáme ako punk, len taká školská besiedka. A to nemám na mysli jeho spotrebnú a v podstate neškodnú formu (tu si predstavte napríklad slovenskú kapelu, ktorá si za koncert vypýta niekoľko sto euro). Skrátka aj agresívny, drsný, špinavý punk, prípadne crust je v porovnaní s FUKPIG len taká pohodová veselá hudba. Tieto v priemere dvojminútové náklepy kombinujú grind core, crust a barbarsky hrané (black)metalové harmónie s hrubými punkovými odrhovačkami a celok vyznieva zlostne a zhubne. Nálada nahrávky je v podstate pochmúrna, hlavne vďaka mnohým pohrebno-éterickým klávesovým podmazom, v ktorých sa FUKPIG blížia tomu obskúrnejšiemu black metalu 1. polovice 90. rokov. Inak je to hlavne o zúrivosti a nepríčetnom mlátení okolo seba, skrátka ak by tie skladby mohli, tak vylezú z reprákov a rozsekajú vás na mulč do záhradky. Korunuje to besniaci, nadávajúci sípavý a škrípavý Drunkov rev, v ktorom asi viac ako dve dosť podobné polohy nevypozorujete, ale na to, aby táto zhovadilosť bola chytľavá a úprimne vyznievajúca, to úplne stačí.
Zvukové prevedenie je pekne v undergrounde, žiadna uhladenosť, rezavé, do lebečnej kosti vŕtajúce gitary, ktoré ale vynikajú všade – tam kde režú, kde vytvárajú harmónie, a aj v sólach, a bicie v starom štýle, čo znamená, že hrajú ako bicie. Celok pôsobivo rinčí, chrastí a drví, skrátka zúrivý brechot extrémneho podzemia a vydarený zásek do diskografie.
Trochu ako ANAAL NATHRAKH na oplzlý punkový spôsob, ale hlavne svojsky znejúci kus extrému na pomedzí crustu, grindu, metalu a punku.
8 / 10
1. ...
2. Alcohol And Necropunk
3. Hack
4. Mean World
5. Democracy Reset
6. Fascist Moron
7. Unattainable Ideals
8. A Matrix Made Of Shit
9. Hope Stings Eternal
10. Archaic
11. Trogalodyte
12. Calculated Tyranny
13. Delight In The Dying Of The Light
14. In The Absence Of Your Saviour 02
15. This World Is Weakening
16. The Eulogy Of A Crushed Romantic
Bombs Of War (demo) (2012)
Fukpig/Kroh (split) (2012)
3 (2012)
Selfless/Fukpig (split) (2011)
Batcave Full Of Bastards EP (2011)
Belief Is The Death Of Intelligence (2010)
Spewings From A Selfish Nation (2009)
Nuclear Apocalypse (demo) (2003)
The Depths Of Humanity (demo) (2001)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.