OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ťažko sa to dokazuje, ale zdá sa, že útek človeka do divočiny je čoraz vyhľadávanejšou témou filmových, literárnych, ale aj hudobných diel. Stále častejšie sa na západnom trhu objavujú albumy, ku ktorých vzniku vraj došlo počas viactýždňovej izolácie na chate hlboko v horách. Tento naturalizmus, ak ho tak môžeme nazvať, má našťastie neraz ďaleko od naivného romantizmu. Podobne ako dobré filmy a knihy zobrazujú aj tragické udalosti a zdôrazňujú, že krása prírody je iba klamlivou povrchovou vlastnosťou, má aj dobrá hudba ihličie, ktoré môže poraniť. V prípade washingtonského projektu MOUNT EERIE sú to skôr hudobné aranžmány ako texty. Hoci majú najbližšie k folku, obsahujú množstvo hypnotických, srdcom takmer metalových pasáží, ktoré celkom otvorene odkazujú na BURZUM – a to je „Clear Moon“ ešte tým mäkším z dvojice albumov pripravených pre rok 2012. Všemožné vplyvy dáva dohromady výborný mix nahrávky: v hmlistom opare mieša a vyberá elementy tak, aby bola nahrávka kompaktná, atmosférická aj prekvapivá zároveň. Vyzdvihnúť by sa dala každá zo zložiek. Pozoruhodné sú napríklad nízko položený spev, evokujúci malosť človeka, a vrstvené gitary, ktoré niekedy ani gitary nepripomínajú. Hudobná časť teda kvalitou prevýši textovú, ktorá je čudesne, možno až románovo popisná, čo sa pri bežnom spievaní nevyhne určitej zvláštnosti. Ak ale obídete zmiešané pocity a pristúpite aj na tieto pravidlá hry tridsiatnika Phila Elveruma, dostane sa vám emóciami a životom nasiaknutého zážitku.
7,5 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: P.W. Elverum & Sun, Ltd.
Stopáž: 41:42
,,Tento naturalizmus, ak ho tak môžeme nazvať, má našťastie neraz ďaleko od naivného romantizmu." Absolutní souhlas. Výborná nahrávka.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.