Předesílám, že před napsáním těchto řádků jsem se s uvedenou deskou dost pral. Porovnával, přeměřoval, rozebíral, poslouchal ráno, večer, v autě i do sluchátek, hodnotil jednotlivé skladby, kreslil grafy, zašel dokonce i ke Štěpánovi a poslechl na nejkvalitnější aparatuře, ale stále se nemohl rozhodnout, jestli ano nebo ne. Vlastně si nejsem jistý ani teď. Ať je to ale tak nebo tak, nové album THE CONTORTIONIST určitě doporučuji poslechnout, neboť tímto způsobem zpracovaná progmetalová fúze se neobjevuje často.

Američané už před dvěma lety na albu „Exoplanet“ ukázali, že jsou schopni velmi odvážných kombinací, a jejich tehdejší mix tvrdého deathcoreu a křehkých, měkkoučkých melodií vypadá i z dnešního pohledu stále velmi zajímavě. Kapela však, zdá se, odmítla spát na vavřínech a nespokojena s dosaženými úspěchy se snaží dobývat nové horizonty. V souvislosti s novinkou totiž o deathcoreu nebo death metalu už moc hovořit nelze, přičemž dominanci přebírá instrumentálně náročné, lehce djentem šmrncnuté kombinování, které kapelu řadí spíše mezi moderní technicko-progresivní spolky, jako jsou TEXTURES, PERIPHERY, TESSERACT na jedné straně a BETWEEN THE BURIED ME nebo THE HUMAN ABSTRACT na straně druhé.

Tvrdé riffy a řev na novince sice trochu ustoupily do pozadí a „Intrinsic“ je proti „Exoplanet“ možná měkčí, ale v žádném případě není jednodušší. Kapela bez ustání vytváří dost spletité, neuroticky pulsující polorytmické obrazce, které posluchači zrovna moc prostoru na vydechnutí nedávají. A v tom je bohužel trochu problém. Zkraje alba, v úvodních „Holomovement“ a „Feedback Loop“ se hudba jeví ještě jako pestrá a zábavná, ovšem v následující „Causality“, když kapela přitvrdí a zahustí, toho začíná být už moc a nahrávka se stává až zbytečně složitou a kostrbatou.

Hadí muži mají bezesporu talent, nápady, instrumentální schopnosti, ale až příliš se snaží být „art“ a „progressive“. Dokáží vyprodukovat momenty, na které je stupnice od jedné do deseti krátká, ale chybí jim při tom trochu tah na branku. Díky častému střídání motivů nemají ony skvělé nápady šanci vyniknout, takže deska působí zbytečně překombinovaným dojmem. Jedna skladba je super, dvě taktéž, ale nejpozději po čtvrtém kousku je člověk těch složitostí přesycen a „Intrinsic“ začíná místy působit (i díky těm odborným termínům v názvech) spíše jako vědecká práce než hudební album.

Škoda převeliká, že na albu nejsou ve větší míře zastoupené přímočaré, šlapavé a více melodické (muzikální) pasáže, které by tu superprogresivní šmodrchanici trochu zpříjemnily, vygradovaly a přiblížily ji obyčejnému člověku. Při délce 50 minut je to věru třeba a kupříkladu zmiňovaní BETWEEN THE BURIED AND ME to umí. Na druhou stranu lze nicméně ono super progresivní kombinování brát také jako plus. THE CONTORTIONISTS se totiž k dílu postavili ne moc často vídaným způsobem, takže i při vědomí všech zmiňovaných negativ stále produkují muziku, která se hned tak neslyší.