Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z najväčších českých metalových festivalov bude expandovať do pre nás exotického zahraničia. Táto viac-menej šokujúca správa ma nenechala chladným, a tak som sa opýtal Čurbyho, čo bolo motiváciou k takému odvažnému kroku.
Na tvojich webovkách som si všimol, že s festivalom OSCENE EXTREME expanduješ za hranice. Prečo si sa rozhodol takto bezprecedentne rozšíriť svoje teritórium?
Tenhle nápad nosím v hlavě už pár let, vlastně od doby, co jsme vyráželi před deseti lety třeba s FLESHLESS na cesty po Kolumbii, Ekvádoru, Peru anebo o rok později s INGROWING po Thajsku, Malajsii, Singapuru a právě Indonésii. Já si osobně myslím, že OEF má co nabídnout, je to prostě něco speciálního a nikde po světě nic takového není. Takže to je ta hlavní myšlenka, no a pak určitě to pomůže scénám v Mexiku, Indonésii a Austrálii. To je určitě důležitý, když jsem tam já byl, tak jsem všude (kromě Austrálie, která je standardní západní zemí) potkal totálně nadšený fanoušky Obscene Extreme, dokonce v jihovýchodní Asii mě zvali na večeře a platili je za mě, přestože sami skoro nic neměli, a já jsem se opravdu snažil si večeři zaplatit sám (smiech). Připomínalo mi to dobu tak kolem roku 1988 u nás, prostě totální nadšení z muziky, ten šílenej zápal pro muziku, kterou máš rád. A tak si myslím, že udělat něco pro tyhle lidi je naprosto v pořádku. Vem si, že v Mexiku do teď bylo jen pár open air festivalů, nejsou tam areály, lidi neumí kempovat, prostě je to buď zkusíme naučit nebo se to udělá v nějaké větší hale.
Prečo až do takej diaľky, nebolo by jednoduchšie niečo také skúsiť v rámci Európy?
Ne, proč? V Evropě děláme Obscene Extreme téměř patnáct let a Evropa je natolik malá, že každý si svou cestu na OEF může lehce najít! Pokud jsi fanoušek, tak není co řešit. Všechno je tady u nás kousek, před pár lety jsem letěl do Austrálie, abych mohl vidět THE KILL nebo FUCK... I’M DEAD a nepřišlo mi to jako nějak šílenej nápad. Prostě jsem je chtěl vidět, pokecat si a vůbec se kouknout, co se tam dole děje.
Tomu rozumiem, ale predsa len - tie destinácie sú riadne vzdialené organizovať festivaly takto nadiaľku nebude jednoduché.
Ta dálka je jasná, i ty země jsem dlouho řešil a váhal jsem třeba mezi Mexikem a Brazílií. Obě tyto země mají super scény, spoustu nadšených lidí, ale nakonec rozhodlo, že Mexiko je přece jen blíž Americe a dalším zemím, kdežto Brazílie je natolik velkou zemí, že je vlastně dost odříznutá. V Asii Indonésie nebo Singapur, samozřejmě daleko jednodušší by to bylo v Singapuru, ale Indonésie myslím ocení festival jako je OEF o trošku víc, a třeba i ta muzika tam něčemu pomůže. Austrálie je jasná, to je prostě z našeho pohledu konec světa, spousta Australanů jezdí na OEF, a tak jeden fesťák udělat i u nich, to bylo jako jasná věc. Plus taky chci nejen v Austrálii vidět všechny ty skvělé lokální kapely, které se do Evropy tak často nedostanou, jako třeba BLOOD DUSTER, CAPTAIN CLEANOFF, THE KILL, ANARCHUS nebo DISGORGE v Mexiku a v Indonésii třeba JASAD.
Ako je to vlastne s organizáciou tých zahraničných mutácií? Organizuješ to ty so svojím tímom, alebo si len predal licenciu tamojším organizátorom?
Ne, v žádném případě, žádná licence, Obscene Extreme je jako moje další dítě, nesvěřil bych to jméno někomu jinému, takže dělám na tom především já a v každé zemi mám partnery, kteří se starají o spoustu věcí, ale všechno skoro denně konzultujeme a řešíme, co by pro nás bylo nejlepší. Všichni jsou to lidi, kteří na OEF několikrát byli a vědí přesně, o čem celý OEF je, líbila se jim atmosféra a velice rádi by něco tak odlišného měli i u nich. Takže teď se prostě pokusíme udělat co nejlepší Obscene Extreme v každé jmenované zemi.
Budú v Mexiku, Indonézii a Austrálii hrať aj osvedčené české kapely, alebo tam budú hrať prím domáce zoskupenia? Headlineri budú všade rovnakí?
Co se týče českých kapel, je to možné. S některými i probíráme, co by šlo a co už ne. Prostě uvidíme, každý OEF bude mít jinou sestavu, třeba Mexiku je poměrně blízko USA, takže tam bude určitě pár headlinerů ze států, třeba PHOBIA, které nejsem schopen do Evropy dostat, protože jejich zpěvák nemá pas, ale do Mexika se dostane na řidičák. Všude už máme vytypované kapely, právě teď s nimi jednám a upřímně jsem nečekal, že budou stejně nadšení jako já. Určitě chceme pomoci domácím scénám, takže zastoupení lokálních kapel bude velké plus do toho přivezeme i pár kapel, které ve všech těch zemích nehrají každý měsíc.
Nemáš z toho trochu strach? Predsa len ideš do niečoho neznámeho, riskuješ tak finančne, ako i svoje dobré meno, ak sa niečo nepodarí.
Jasně že mám, ale kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí! Já si dokonce myslím, že první rok to bude MASAKRRRRRR, ale chtěl sem se do toho pustit a prostě do toho jdu. Zkušenosti s organizováním mám po těch letech tady u nás dost, všude řešíme, abysme měli super zvuk, pódium, dobrý areál, aby bylo postaráno o fanoušky, aby se tam vytvořila ta zvláštní atmosféra pospolitosti, jako je možné každý rok zažít Na Bojišti. V podstatě řešíme každý detail, ale je jasné, že první rok přijdou věci, s kterými třeba dopředu nemůžeme počítat, uvidíme.
Zúčastniš sa osobne na všetkých zastávkách OBSCENE EXTREME festivalu?
Samozřejmě, budu sám přítomen na každém jednotlivém festivalu - přece si nenechám ujít OEF (smiech) - a tu přípravu opravdu nijak nepodceňujeme ani já, ani moji partneři. Osobně třeba věřím, že spousta naších lidí nám fandí a je ráda, že se začne vyvážet i něco jiného než jen auta.
Keď si spomeniem na to, čo sa na pódiu OEF tohoto roku odohrávalo počas vystúpenia SPASM v Čechách, tak mi hneď napadá, že minulý rok v Indonézii polícia počas punkového festivalu odobrala tamojším punkerom ich účesy a oblečenie. Čo by asi odoberali, ak sa zábava zvrtne na spôsob SPASM?
Také jsem to zaznamenal a upřímně, bylo mi smutno, a možná i to byl jeden z důvodů, proč dáváme OBSCENE EXTREME do Indonésie. Sám si pamatuju na ty represe, který byly tady u nás. Mě jako prvňáčka ostříhali ve škole, protože jsem měl dlouhé vlasy a naši nereagovali na poznámky, ať s tím něco udělají, takže moje drahá paní učitelka mě odvlekla k holiči a ještě za mě to stříhání zaplatila. Do dneška si pamatuju, jak jsem bulel.
Myslíš si, že sa ti podarí v tomto smere niečo zmeniť?
Netroufám si odhadovat, co bude, ale vůbec nevěřím, že se dá lidem jich postoj vytlouct z hlavy. Z punkera neuděláš fanouška disco hudby tím, že mu oholíš číro. Byla to jen hloupá demonstrace síly. Každopádně uvidíme, co nám příští rok přinese. Určitě chci, aby se mohlo skákat z pódia a tak dále, ale třeba v Austrálii je dokonce nějaký zákon, který to přímo zakazuje. Takže doufáme, že najdeme nějaký slušný klub, kde to možné bude...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.