Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spojnicou týchto dvoch kapiel je okrem miesta pôvodu aj duo činorodých bratov Pattersonovcov, ktorí sú na americkej divno-rockovej scéne už dlhšiu dobu uznávanými persónami. Pre neznalých mám ťahák. Evan Patterson, známy ako kapelník YOUNG WIDOWS, teda skupiny, ktorá s každým svojím novým albumom rozširuje hranice toho, čo je známe pod pojmom noise rock, sa nám tu predstavuje ako ťahúň svojrázneho zoskupenia OLD BABY. Ryan Patterson pôsobí ako líder hardcore-punkového tria COLISEUM, pričom sa činí aj ako gitarista svojej novej kapely BLACK GOD. Otázka znie, či agilným bratom ide ich muzicírovanie minimálne tak dobre, ako v ich domovských kapelách.
Evan sa prehrabal vo svojich zaprášených platniach, nasadil si klobúk, začal piť viac whiskey a vzišlo z toho OLD BABY, v ktorom mu asistuje kolektív umelcov rôzneho hudobného zamerania.
Do svojich vízií tentokrát zapojil omnoho viac blues (ako správny bluesman, aj on má svoju vlastnú pieseň o vlaku) a drevného desert rocku. Atmosféra ostáva, podobne ako u posledných YOUNG WIDOWS, náramne uvoľnená a príjemne chytľavá. Evan sa ako správny novátor a hľadač riffov začal (ešte) viac hrať so zvukom a z tejto jeho záľuby vzišla kopa „vzdušného“ noiseového feedbacku, ktorý mnohokrát hraničí s improvizáciou.
Aj keď je zoskupenie OLD BABY, na rozdiel od Evanových predchádzajúcich kapiel, hlavne o pokojných kompozíciách, jeho hudba napriek tomuto faktu vôbec nestráca na dynamike. Ako sme si už zvykli u YOUNG WIDOWS, aj pri OLD BABY je kladený ohromný dôraz na detaily a rôzne muzikantské ozdôbky. Práve preto buďte pripravený na ležérny spev, nezvyčajný ťahavý blues rock s kopou väzbenia a podmanivými melódiami, ktoré nastolia tú správnu rozochvenú náladu.
Ryan so svojou partičkou ostrieľaných harcovníkov (v kapele mimo iných pôsobí aj Nick Thieneman z YOUNG WIDOWS a Rob Pennington z ENDPOINT) na to ide z úplne opačného konca a v podstate sa drží toho, čo predvádza v COLISEUM. Po prvom vypočutí je však jasné, že Ryanovi tentokrát šlo o hutnejší a archaickejší zvuk a celkovo surovejší prejav.
Tak ako v COLISEUM, aj v BLACK GOD sa Ryan snaží skĺbiť hardcore a punk, avšak tentokrát navrch primiešal aj poriadnu dávku ošúchaného hard rocku. BLACK GOD sa sústredia na korene spomenutých žánrov, ale aj napriek tomu znejú moderne a od lacného retra majú poriadne ďaleko. Hudba na ich poslednom "sedempalci" by sa dala opísať ako „bradatý rock and roll“ s presahmi do klasického hardrocku a metalu s poriadnym hardcoreovým odpichom. Krátke skladby svojou štruktúrou pripomínajú skôr punk a nebyť Ryanovej komplikovanej „motorkárskej“ gitary a Robovho chrapľavého, avšak melodického spevu, tak by to aj punk bol. Pesničkám v podaní BLACK GOD nie je čo vytknúť. Sú poriadne energické a agresívne, plné nákazlivých zapamätateľných motívov, presne tak, ako to v intenzívnom stoner rocku má byť.
Pri odpovedi na otázku z konca prvého odseku budem vo svojich prognózach opatrný. Keď sa v budúcnosti obom kapelám podarí udržať si nastolenú vzostupnú tendenciu svojich útlych nahrávok, tak bude rodina kapiel z Kentucky a tamojšia rocková scéna bohatšia o dva silné prírastky a bratia Pattersonovci si vo vlastných radoch vytvoria konkurenciu. Ktovie, možno ich domáce kapely toto „súperenie medzi sebou samými“ popoženie k ešte lepším výkonom...
OLD BABY – Misunderstanding Human Behaviour
(Hawthorne Street Records, 2012; www.facebook.com/intotheearth)
BLACK GOD – II
(No Idea Records, 2012; www.facebook.com/blackgodband)
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
