Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď sa dnes objaví neznáma kapela s podtitulom "the next big thing", každý sa len pousmeje. Tento fakt si človek často ani nemá ako overiť, lebo je to prvý a posledný raz, kedy ho o danej skupine počuje. O to viac však prekvapí, keď sa vydavateľstvo trafí do čierneho a z interpreta sa skutočne stane niečo zaujímavé a originálne.
HELMET dostali od vydavateľstva Interscope v roku 1991 milión dolárov a voľnú ruku pri nahrávaní svojho druhého albumu. Aspoň sa to tak hovorí. Je však úplne isté, že svoju šancu nepremrhali.
Zo stoky hore
Debutový album "Strap It On" z roku 1990 (znovuvydaný Interscope v roku 1991) poslucháča doslova sputnal, topil v záchode, fackoval a pri záverečnej "Murder" sú priam cítiť jednotlivé tupé údery topôrka sekery. Frontman Page Hamilton si šiel po vzore hardcorových kapiel zo začiatku osemdesiatych rokov vykričať hlasivky a zvuk je tiež hardcoreovo zašumený a zahuhlaný, no nesie aj známky newyorkského noise rocku po vzore SONIC YOUTH. Albumu dominujú na jednej strane úsečné podladené riffy a strojová rytmika, na strane druhej je tu cítiť jazzový cit pre disharmónie (nečudo, veď Hamilton jazz študoval).
Napriek všetkým kvalitám, ktoré debut dosahoval, bolo v roku 1990 nemyslitelné, že by HELMET niekedy predali milióny albumov. Omyl.
Aj keď sú HELMET dnes už undergroundová kapela, ktorá po rokoch hybernácie ťaží zo svojej dávnej slávy, v roku 1992 boli pojmom aj v očiach širokej verejnosti. Na rozdiel od mnohých dnes vplyvných, no vo svojej dobe neznámych kapiel, ktoré predbehli svoju dobu, sa HELMET dostalo patričného uznania doslova v priamom prenose. Z "Meantime" sa dovedna predali viac ako dva milióny kusov.
V prvom rade punk
Hudobný disonantný teror z úvodu "In The Meantime" by bol úplne samoúčelný, keby z neho nevyšiel víťazne bubeník John Stainer, ktorého rytmický pattern je o pár taktov korunovaný ikonickým gitarovým riffom. Zvuk je o čosi učesanejší ako na debute, no na rozdiel od post-hardcorových nasledovníkov QUICKSAND, ktorí sa o rok neskôr prihlásili s prierazným a metalovo konkrétnym soundom, je "Meantime" stále v prvom rade punkovou nahrávkou, za čo môže aj producent Steve Albini (BIG BLACK BLACK FLAG).
Vrcholom nahrávky je zlovestná "FBLA II" so zimomriavkovým súbojom gitár a bicích v závere, zaujme aj polyrytmická "Turned Out", či plíživá smrť menom "Better". V "Give It" alebo "You Borrowed" predstavia HELMET novú, melodickú stránku skupiny, Hamilton vytiahne mierne apatický čistý hlasový register, a tiež prestane s gitarou chytať každú chvíľu väzbu a náhodne mlátiť do tenkých strún.
Neospevovaní
Napriek nepopierateľnej kvalite v podstate všetkých piesní je zvuk jednoliaty a všetky sú si navzájom podobné. O to viac však vynikne moment, ktorý katapultoval HELMET na výslnie. Moment, kedy sa prepisovala história alternatívneho rocku.
Najúspšenejšia skladba albumu "Unsung" nemá vzletný refrén. Má však niečo, čo človeka vytrhne z rutiny bežného konzumného počúvania hudby - môže za to úsečný stop´n´go riff v slohe, podkutý nesmierne premyslenou rytmikou. Husia koža na seba nedá dlho čakať.
Po dvadsiatich rokoch je "Meantime" album, ktorý síce zub času ohlodal a už po prvej sekunde je jasné, že nevyšiel dnes. Je ale stále nadmieru počúvateľný. Neučesanosť SONIC YOUTH, ťah na bránku od BLACK FLAG, cit pre melodiku od FUGAZI, no hlavne vnútroné napätie a rytmická košatosť z dieľne HELMET spravila z "Meantime" nadčasové dielo.
1. In The Meantime
2. Ironhead
3. Give It
4. Unsung
5. Turned Out
6. He Feels Bad
7. Better
8. You Borrowed
9. FBLA II
10. Role Model
Diskografie
Left (2023) Dead to the World (2016) Seeing Eye Dog (2010) Monochrome (2006) Size Matters (2004) Unsung: The Best of Helmet 1991-2004 (2001) Aftertaste (1997) Betty (1994) Born Annoying (EP) (1993) Meantime (1992) Strap It On (1991)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1992 Vydavatel: Interscope Stopáž: 36:51
Produkce: Steve Albini, HELMET Studio: Fun City, NYC a Chicago Recording Company, Chicago
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.