Nebývá pravidlem, že by kapela, mající na svém kontě už poměrně velkou řádku dlouhohrajících nahrávek, nechávala své posluchače v očekávání věcí příštích. BLUT AUS NORD jsou však jedni z těch, kteří zatím snad ještě nikdy nezklamali, a u nichž se napjaté vyčkávání skutečně vyplatí. Jejich styl se v průběhu let proměňuje, morfuje a přitom stále zůstává jedinečným. Je pochopitelné, že přijít s novými a neočekávanými prvky ve vlastní tvorbě (stejně jako v každé nové recenzi na tuto kapelu) je po těch letech poměrně obtížné, avšak trio z Dolní Normandie (nebo snad už jen Vindsvalův sólo projekt?) se dokáže s grácií přenést i přes tento poměrně podstatný detail. Což znamená, že navzdory drobným zakolísáním je každý nový celek (rozuměj nahrávka) hodně působivý a velice charismatický.

Takový je i třetí a závěrečný díl série „777“ (a desátý celkově). Kapelu opětovně představuje v odlišném světle a byť se některé užité momenty mohou zdát povědomými, celková kvalita a atmosféra zůstává na nadmíru vysoké úrovni. Co by za to mnozí jiní dali.

Dokonce bych se nebál tvrdit, že „Cosmosophy“ představuje kvalitativní vrchol celé trilogie a také jednu z nejmagičtějších nahrávek kapely. Přitom stačí tak málo: prosvětlit svůj tradiční styl fantastickými melodiemi a čistým vokálem. Dokonale se tyto atributy promítají ve skvostné „Epitome XVII“, která je jednou z nejlepších, jaké kdy BLUT AUS NORD stvořili, a na níž je nejlépe patrno, jak se na této nahrávce Francouzi vzdalují black metalu a pohybují se někde v oblastech éterické, přitom však nikoliv plytké tvorby. Vindsval již nejednou prokázal, že krásné melodie stvořit umí (kdo slyšel např. „Memoria Vetusta II“, může souhlasit), byť tyto byly často skryty v disonantní a psychedelické změti. V souvislosti s potlačením blackmetalového zvuku se tak nyní dostávají na povrch v čisté, až panenské podobě, díky čemuž se poslech nahrávky rovná velice příjemnému zážitku.

„777 – Cosmosophy“ je tak díky své atmosféře fantastickým soundtrackem pro okamžiky, kdy se podzimní den v hornaté krajině chýlí ke konci, přichází šero, ochlazuje se, objevuje se mlžný opar a přitom jsou v dáli vidět červánky a poslední paprsky zapadajícího slunce. Dosti nostalgická nahrávka.