Blíží se závěr letních měsíců, pro mnohé nastal konec prázdnin, konec, který byl ale notně zpříjemněn vrcholící koncertní horečkou. Tím největším zpestřením doznívajícího volna byl pro mnohé z nás nedávný festival konaný blízko malé moravské vísky Hvozd. Mám samozřejmě na mysli již tradiční letní BRUTAL ASSAULT, který kromě zajímavého zážitku poskytl také důvod k zamyšlení se nad tématem již několikrát probraným, přesto však stále aktuálním. Často slýchám jak poznámky o neoriginalitě a nízké kvalitě naší scény, tak úsudky naprosto opačné, až nekritické. Přímá konfrontace tuzemských a zahraničních kapel vystoupivších na zmiňované akci mě nepřesvědčila o úplné pravdivosti ani jednoho z těchto pohledů, pouze mi zformovala a zkonkrétnila můj názor na tuto problematiku. Celou věc nelze chápat povšechně, nýbrž po dílčích částech a odvětvích, které pak přirozeně tvoří celek.

Zkusme se nejprve na věc podívat očima optimistů. Kdo byl na BA ví, jak nebezpečně blízko sebe byla obě pódia. Zpočátku mě to zarazilo, později jsem ale spíše ocenil unikátní možnost přenést se během pár vteřin z „domácího amatérského snažení” do světa hudebně „většího”. Uvažuji-li stav, kdy k sobě měli srovnávané kapely trochu stylově blízko, nebyl rozdíl (myšleno z hlediska instrumentální náročnosti) mnohdy příliš patrný.

A bylo tomu tak vždy? Nejsem sice ve svých 17 letech nějakým pamětníkem, ale z toho, co mohu vysledovat porovnáváním stejně starých alb zahraničních a českých, registruji, že vývoj v metalové hudbě zde byl pár let o nějakou dobu zpožděn. Nabízí se samozřejmě i logické vysvětlení. V době před pádem komunistického režimu měla většina lidí omezený přehled o světovém hudebním dění, což na jedné straně podporovalo vytváření originálního hudebního pojetí, na straně druhé však ztěžovalo přístup lidem za poznáváním moderních postupů, pořizováním si lepších nástrojů atd., což mělo přirozeně pár let dohru. Možná právě proto se zde ale stále zachovává solidní zájem o styly dříve utlačované, jakým je například ten náš vyvolený, byť se stále často nachází ve stádiu kopírování slavnějších vzorů. Každé pravidlo má však několik výjimek, a tak tomu bylo i v případě kapel účinkujících na tomto festivalu.

Například takové ENDLESS nebude asi nikdo obviňovat z přílišné inspirace jinými kapelami, i když vzpomeneme-li si třeba na starší alba ANATHEMY (kterým měli zmiňovaní nedávno tu čest dělat dvakrát předkapelu), jistou podobnost v určitých pasážích zde možná nalezneme, ale to už by potom mohl člověk vidět všude něco… Ani pohled kritiků české scény není nezajímavý. Vezmu-li totiž největší hvězdy festivalu, jako INCANTATION, BEHEMOTH a TIAMAT (NEGLECTED FIELDS mi bohužel unikli), těžko bych u nás hledal srovnatelnou kapelu. Vzhledem k zájmu, který vzbudili, možná ROOT, ale jejich výstup byl opět založen až příliš na vizuálním dojmu a například jedna z největších kladů této kapely, tedy Big Bossovy mnohohlasé chorály předváděné na posledních deskách v koncertním provedení trochu schází a místo toho jsou nahrazovány šaškárnami typu pokládání knihy s pentagramy na kozí rohy, či pliváním ohňů…Vraťme se ale k onomu oblíbenému papouškování. Death metalové a grindové odvětví sice patří u nás mezi ty nejvydařenější (uveďme jako příklad na festivalu vystoupivší INTERVALLE BIZZARE), ale až na pár originálních kapel, nenachází posluchač mezi zdejšími spolky příliš nových námětů obohacujících tyto žánry. Trochu mi dnes přece jen na naší scéně chybí osobitost pojetí (a nepředstavuje ji pro mne rozhodně ani takzvaný „slovanský black metal”).

Za pravdu tak nakonec musím dát, čerstvě utvrzen ve svém názoru, oběma skupinám. Obhájcům, že, co do technické vyzrálosti, nevede si česká metalová špička vůbec špatně. Kritizujícím zase přiznám pravdivost tvrzení o časté neoriginalitě. Nutno však vidět, a dokázaly to i kapely vystupující na BA, že i tato situace se poslední dobou zlepšuje…