Je noc a zapálil jsem si svíčku. Přijde mi pod tíhou zážitku z koncertu téměř nemístné podělit se s vámi o zážitky z JARBOE za denního světla. Měl bych si ještě vytáhnout sklenku letitého vína a tento report psát na papír v ruce. Někdejší členka SWANS jakoby ani nepatřila do dnešního světa vševědoucího internetu a uspěchaných životů. Tato diva si stále uchovává zvláštní živé mysterium.

Když jsem dorazil do Chapeau Rouge, zaujala mne hlavně velmi pestrá sbírka existencí, které se na místě vyskytovaly. Od netradičně vypadajících příznivců metalu v tričkách MAYHEM nebo NAPALM DEATH, přes šedovlasé pupkaté fotříky, feministicky působící dívky, brýlaté intelektuály i punkem nasáklá děcka v mrkváčích. Přiznávám se, že ze sedmnáctikusé sólové diskografie JARBOE znám jen útržky, ale nemyslím si, že to v tento večer vadilo. Většina starších skladeb byla přetavena pro formu, kdy prim hraje jen klavír a zpěv. Z toho co jsem zachytil šlo hlavně o skladby z aktuálního alba a dále o starší tvorbu SWANS a materiálu z projektu WORLD OF SKIN.

Pět minut před půl devátou začíná téměř patnáctiminutové intro poskládané z fragmentů vážné barokní hudby. V průběhu něj přichází šaramantní mladá pianistka Renee V.Nelson, která JARBOE na evropském turné doprovází. Pod svůj elektrický klavír pokládá dvojku s vínem a vyčkává konec intra. První skladbu odezpívá sama a až v průběhu druhé přichází JARBOE. Nanalíčená, oděná v jednoduchý černý šat se na maličkém pódijku nejprve zouvá a bosky si bez jediného slova bere mikrofon.

Jestliže večer začal orchestrálním intrem, pokračuje dále ve velmi komorních kolejích, které ohraničovala klaviatura, syrově sametový hlas JARBOE a doprovodný školený vokál Renee V. Nelson. Obě mezi sebou během koncertu skvěle souzněly. Hudebně se hojně čerpá z posledního alba „Indemnity“, jež je žánrově nejbližší formě, kterou pro toto tour JARBOE zvolila. Koncertu vévodí atmosféra tak intimní, že mám morální problém JARBOE vyfotit. Mám pocit, že každé cvaknutí fotoaparátu ruší zvuky, které nás obklopují. U mnohých chvil jsem si myslel, že se každou chvíli musí křehce působící bosá zpěvačka rozplynout v mrak mihotajících se motýlích křídel.

Aura, kterou JARBOE naplnila klub, byla kouzelná, hypnotizující a naprosto podmanivá. Veškerý projev se omezil na jedno „thank you“ a několik dalších strohých, ale vřelých vět na konci koncertu a zpěv, který byl intonačně čistý a přece působil experimentálně, neokoukaně a nezvykle. Před konečnou skladbou sestoupila JARBOE mezi publikum a při své cestě na konec klubu objala několik vyvolených. I v tu chvíli jsem měl pocit, že se děje něco mimořádného. Buďto kolem mne prošel blázen, anděl nebo démon z pekel. Nevěděl jsem. Po koncertě následoval potlesk, jaký jsem už dlouho nezažil. A myslím, že mnoho lidí opravdu po deseti minutách nepřetržitého tleskání stále věřilo, že se JARBOE ještě na malou chvíli objeví…