OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto je příběh jak z metalové pohádky. Kamarádi ze školy v Sheffieldu spolu začali hoblovat v roce 2006 kytary v garáži. Bavilo je to tak moc, že se jednoho dne rozhodli zahodit vše, co měli a celý svůj život odevzdat hudbě, kterou tvořili. Jeden z nich to neudělal. Nahradil ho Lawrence Taylor - současný vokalista kapely a právě s tímto charismatickým bouřlivákem začali brázdit Spojené Království křížem krážem. Na počátku během krátké doby odehráli více jak tři stovky koncertů. Po vydání svého prvního EP zhruba před rokem, natočili obyčejně vypadající klip hitovky „Crows“ a kolem WHILE SHE SLEEPS se začaly dít věci...
Ačkoliv jde v podstatě o tuctový metalcore se silným důrazem na melodie, dokáže se prosadit právě zarývající se melodikou, návykovými aranžemi v pěveckých linkách i jednoduchým animálním tahem na branku. Tímto plnohodnotným debutovým albem se snaží stvrdit, že první EP nebyla náhodná trefa do černého. Je znát, že kapela mohla nad materiálem strávit více času, i to, že nad nimi byl držen dohled. Najdete tu několik míst, které v kytarových melodiích a vokálech hrají na první signální i líbivé klavírky naroubované do kytar, ale to se dá odpustit. Nový materiál lehoučce nakročil do mainstreamu, nicméně byla zachována jednoduchost a živelná průrazná rocková přímočarost, která byla silnou zbraní i na předchozím studiovém materiálu.
7 / 10
celkom fajn metalcorik, nic nove ale bavi
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.