Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto je příběh jak z metalové pohádky. Kamarádi ze školy v Sheffieldu spolu začali hoblovat v roce 2006 kytary v garáži. Bavilo je to tak moc, že se jednoho dne rozhodli zahodit vše, co měli a celý svůj život odevzdat hudbě, kterou tvořili. Jeden z nich to neudělal. Nahradil ho Lawrence Taylor - současný vokalista kapely a právě s tímto charismatickým bouřlivákem začali brázdit Spojené Království křížem krážem. Na počátku během krátké doby odehráli více jak tři stovky koncertů. Po vydání svého prvního EP zhruba před rokem, natočili obyčejně vypadající klip hitovky „Crows“ a kolem WHILE SHE SLEEPS se začaly dít věci...
Ačkoliv jde v podstatě o tuctový metalcore se silným důrazem na melodie, dokáže se prosadit právě zarývající se melodikou, návykovými aranžemi v pěveckých linkách i jednoduchým animálním tahem na branku. Tímto plnohodnotným debutovým albem se snaží stvrdit, že první EP nebyla náhodná trefa do černého. Je znát, že kapela mohla nad materiálem strávit více času, i to, že nad nimi byl držen dohled. Najdete tu několik míst, které v kytarových melodiích a vokálech hrají na první signální i líbivé klavírky naroubované do kytar, ale to se dá odpustit. Nový materiál lehoučce nakročil do mainstreamu, nicméně byla zachována jednoduchost a živelná průrazná rocková přímočarost, která byla silnou zbraní i na předchozím studiovém materiálu.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.