Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stranou bratislavského centra (a konkurenčních minipivovarů), v nepříliš romantickém sousedství rušné výpadovky, stojí od roku 2010 Patrónsky pivovar. Pod červenou pečetí s dvěma P, která silně připomíná logo Prazdroje, se rozkládá prostorná a příjemně působící restaurace vyvedená v elegantní kombinaci skla, pivovarské mědi a dřeva (varna je umístěná v prosklené sekci hned u vchodu). Už na pohled se tu jeví typický restaurační nešvar: opravdu nechápu, proč musí být v lokále zapnutá televize s retro klipy a k tomu puštěná (jiná) retro hudba; byť nepopírám, že kombinace Tiny Turner "Goldeneye" a Duran Duran "A View To a Kill" byla zábavná.
Ale vzhůru do víru pivních radovánek. Na čepu je světlý ležák se stupňovistostí 11,5 a dále tmavá 13° (obě za 1,70). Uvítací ležák je už podle vůně zvláštní, dominuje v ní totiž celkem nepříjemný čpavý tón, který bohužel potvrzuje i napití. Žádná harmonická zaoblenost, ale ostrý tón blízký zkyslému mléku, který stoupá nosem a uvolňuje prostor o mnoho příjemnější jemné hořkosti. Těžko říct, čím to, snad pivo nebylo dostatečně uleželé, snad teplota kvašení, snad géniové nebyli příznivě nakloněni, ale tohle pro mě není dobrý ležák. Druhý tmavý vzorek je o poznání lepší - kdyby mi ho někdo prodal jako kávový speciál, neřeknu ani hoří. Silně tmavá barva, hnědě zbarvená pěna, decentně nahořklá plná chuť s dominantním kávovým tónem dělají z tohoto piva příjemného společníka k dezertu.
Rozporuplný dojem z piva zachraňuje výtečná kuchyně. Kachní vývar ze speciální nabídky je silný "jak noha od kulečníku", pomalu pečené jehněčí lýtko se sladovou glazurou vychytané, salát s kachním masem a kávovou zálivkou nápaditý a překvapivě chutný. Ceny hlavních jídel okolo 10 eur plně odpovídají kvalitě. Vyberou si tu jak milovníci modernější kuchyně, tak fandové poctivé mastné klasiky a lokší všeho druhu.
Celkový dojem? Pozitivní - především kvalita kuchyně překonává Meštiansky pivovar, který má však o poznání lepší světlé pivo. Se Zámockým pivovarom může Patrón soutěžit jak vybroušenější gastronomií, tak přívětivějším prostředím. Prokletí světlého ležáku nad ním ale z mého pohledu visí.
Prostředí: ***
Jídlo: ****
Pivo: ***
Celkový dojem: ***
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
