Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oproti nám mají Němci opravdu bohatou podzemní hardcore scénu a jednou z mladičkých nadějí je právě kvarteto THE TIDAL SLEEP pohybující se na hranici devadesátkového emocionálního hardcoru a screama s důrazem na melodiku. Za rok existence stihli udělat dva vinyly, odjet několik turné a zahrát na spoustě hardcorových akcích, které korunoval letošní Fluff fest. Zamilovali si Bukowského, rozervané vokály a hutné jedno-kytarové skladby, které dovedně staví na melodiích, jež mají tah na branku, aniž by se lehce oposlouchaly. Tam, kde by hrozil nějaký prázdný prostor, je kytarový delay, který řádně zmasivní kytarovou hradbu nebo expresivní řvaní, které zahušťuje nahrávku. Naléhavost, intenzita a pocitová roztříštěnost. Některé z motivů působí opravdu zádumčivě a u některých se přes zakaboněné slunce derou ven sluneční paprsky naděje. Čtyři skladby dávající smysl a nová kapela, jejíž další kroky se vyplatí sledovat.
7,5 / 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
