OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minulé album bylo jednoznačně tím nejlepším, co v domácím thrash metalu vzniklo za mnoho posledních let a čtyřskladbová novinka navazuje přesně tam, kde se minule skončilo. „Až přijde čas“ je další jméno vinylu, které bude hluboce vpáleno do ksichtu tuzemské metalové scény.
„Třemi slovy to dá popsat jako apokalyptický thrash metal“
Jsem přesvědčen, že každá chvíle má svoji hudbu. LAHAR dokonale těmito čtyřmi koncepčními skladbami popsali vizi apokalypsy, která již započala. Jakoby byli orákulem, které predikuje totální úpadek civilizace a destrukci společnosti, do níž se všichni nezadržitelně řítíme. Stačí několik poslechů a máte pocit, že tento svět je ve velkém průšvihu a není to jen díky textům, které vám Banán nemilosrdně prská do obličeje. S těmi dokonale koresponduje i hudba, která se třemi slovy dá popsat jako apokalyptický thrash metal.
Na minulém albu jsme byli svědky většího přerodu kapely. Změna vokalisty a silný příklon ke kytarovému thrashování a metalové aranžérské škole dodaly albu „Umění strachu“ moment překvapení a novou chuť a vůni. Současná nahrávka moment překvapení nemá.
LAHAR pokračují v thrashovém mistrovství a postupně se připravují na plnohodnotné přijetí druhé kytary. To jim zcela jistě otevře další cestu k evoluci, kterou uvítám, neboť u aktuálních skladeb mám často pocit, že se kvarteto hudebně zastavilo na stejném místě, kde je zachytila minulá nahrávka. Jakoby již vyčerpali většinu výrazových prostředků, které jim současná konstelace nabízela. Pokud by tento materiál měl albovou stopáž, měl bych pocit, že se ho člověk brzo přejí.
Pokud jsem již zabrousil do kritických písmenek, mám na srdci jednu věc. Mezi čtyřmi skladbami není žádná silná kluby bourající hitovka, jež by si vás omotala kolem prstu již při prvním poslechu a neomrzela vás ani po tom stém, jak tomu bylo na minulé kolekci.
Jako vždy si kapela dala práci s grafickým ztvárněním. Materiál vychází na jednostraném vinylu s kresbou od Andreie Bouzikova, jehož mistrovství tradičně zdobí i obal. LAHAR potvrzují pozici na metalovém trůně, na který se minulou deskou usadili. Jednoznačně vedou peleton domácího thashe a v rámci žánru jde opět o nejlepší materiál tohoto roku.
Jakoby ty čtyři skladby představovaly čtyři jezdce apokalypsy.
7,5 / 10
1. Krev
2. Oheň
3. Mráz
4. Déšť
Vydáno: 2012
Vydavatel: Doomentia records
Produkce: LAHAR
Studio: Hellsound
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.