V hudebním životě není lepšího pocitu, když výsledek předčí vysoké očekávání hned několikrát. Určitě to znáte, i když se jedná o velmi těžko definovatelný vnitřní jásot, který se člověka čas od času zmocní v nečekaný okamžik. Přesně s takovým pocitem jsem měl tu čest na sobotním akustickém koncertu moravských BLUE EFFECT, kdy jsem do Kulturního domu v Hodoníně přicházel s vidinou příjemného zážitku, jenž nakonec pohodlně přerostl v absolutní hudební opojení.

Úsměv na tváři, jenž mi po celé dvouhodinové ukázce české šikovnosti zůstal až do úplného konce vystoupení, mně vykouzlil evidentně dobře naladěný pan Radim Hladík ihned při svém příchodu na jevištní prkna. Připravil publikum, jehož velkou část pochopitelně tvořila generace pamětníků, na prostý fakt, že bigbít, který dnes uslyší, bude znít odlišně, jak ho za ta léta znají, neb sestavu BLUE EFFECT krom něj momentálně tvoří i mladší chlapci, kteří hrají jinak a lépe.

Stačí jen usednout na židle a začít hrát

Současní BLUE EFFECT tu opravdu nejsou jen pro vyznavače nostalgie a i tento (polo)akustický koncert (poloakustický, neboť mistr místo „španělky“ v rukou třímal Stratocaster) tomu dal zapravdu. Notoricky známé kompozice s naprosto odlišnými aranžemi daly v luštění původu zabrat i zkušenějšímu uchu a vůbec to nebylo na škodu. Slyšet mistrovskou titulní kompozici „Kuře v hodinkách“ se „Stále dál“ z neopakovatelné desky FLAMENGA v aranžovaném přestrojení byl zážitkem a zároveň splněným snem, byť je samozřejmé, že saxofon Jana Kubíka pochopitelně žádná sebelepší verze nenahradí.

Jedním z nejkrásnějších okamžiků byl sugestivní úvod „Slunečného hrobu“, na který byly i „zimomriavky“ krátké a bylo nejlepším řešením, že se následně „zvolnilo“ nejnovější písní „Posel“ ze stejnojmenného, dle pana Hladíka, ne úplně hrozného filmu. Poté ovšem přišly další kouzelné okamžiky, tentokrát z mé oblíbené „Nové syntézy“, kdy se na řadu dostala úvodní kompozice „Má hra“ a bylo zhola jedno, že není podpořena jazzovým orchestrem.

Koncert slušně odsýpal, čemuž přispělo i zařazení několika po sobě jdoucích, přímočaře znějících hitových záseků („Napříč“, „Drápky křídla“, „Jako déšť“, „Rejdit“) z časů WALK CHOC ICE, které se již dávno staly jedním z pilířů koncertních setů BLUE EFFECT. Honza Křížek, otec těchto písní, jakoby v těchto okamžicích doslova ožil a s ním i jeho hlasová ekvilibristika a přirozené showmanství, završené výletem do řad diváků v zlidovělé „Ej padá, padá rosenka“, který se později ukázal jako pouhý předkrm před tím, co teprve mělo přijít.

Jsme jako jukebox, zahrajeme vám cokoliv na přání

Milá situace, kdy mistrovi Hladíkovi rupla struna, okořenila celé představení a odstartovala tak vodopád hudebních fórků, kdy se v prudkém sledu střídaly notorické motivy od „Párplů“, „Zeppelínů“, „Floydů“ a samozřejmě THE BEATLES („Ticket To Ride“). Právě tyhle chvíle potvrdily panující špičkovou orientaci zúčastněných ve spletitých kompozicích, z toho vyplývající stoprocentní sehranost týmu, a především mistrovskou Křížkovu komunikaci s publikem, které mu chtě-nechtě zobalo z rukou.

Po přehrání další klasiky od DEPECHE MODE („Personal Jesus“) opět rozveselil pan Hladík naplněný sál prohlášením, že se již nějakou dobu hrají nachystané přídavky, ale když jej už za ty roky nebaví neustále odcházet a zase přicházet zpět, tak počítejme s tím, že nikam odcházet nebudou.

Ani nemuseli. Překrásnou „Čajovnu“ vystřídal ještě jednou „Slunečný hrob“, kde dal Křížek naposledy prostor publiku, a po přečtení další stránky z rockového slabikáře v podobě „Little Wing“ od maestra JIMI HENDRIXE nastal definitivní konec dvouhodinového bigbítového představení.

Neviděl jsem BLUE EFFECT poprvé, tudíž jsem věděl, co očekávat. Čekal jsem další fajn koncert, ale výsledek předčil veškerá očekávání. Tentokrát mě chlapci svou přívětivostí a příjemným vystupováním katapultovali přímo do překrásných scenérií, kde vládly libé rockové tóny, poctivý přístup a čirá radost z hudby. Jednoduše to byl koncert z kategorie nádherných.

Setlist (bez záruky): Blue Effect Street, Sun Is So Bright, Kuře v hodinkách, Slunečný hrob, Posel, Má hra, Napříč, Drábky křídla, Jako déšť, Rejdit, Ej padá, padá rosenka, Rainy Day, Stále dál, Meddley, Ticket To Ride, Personal Jesus, Čajovna, Slunečný hrob, Little Wing