Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další djent? Ach jo. Nebylo jich za poslední dobu už přespříliš?
Ne nebylo. Tenhle je jiný.
Jiný? A v čem?
No dobře, tak není jiný, ale je dobrý....
Tsss. Takových tu bylo. A hlavně takových tu ještě bude.
Možná ano, možná ne. MONUMENTS jsou zajímaví už třeba tím, že jejich kořeny úzce souvisejí s kapelou FELLSILENT, ve které působil kytarista Acle Kahney, jenž založil dnes již kultovní TESSERACT. Druhý kytarista FELLSILENT byl John Browne a ten položil základy právě MONUMENTS. Už to je snad jistým ukazatelem, že nejde jen o další tuctovou čárkou na soupisce djentového žánru.
Jejich aktuální album je spojením meshugáckých řezů, klidných brnkaček, ale i melodických vokálů a kytarových ploch, které v pozadí stříhá nepravidelný rytmostroj. Technicky bezchybné, barevné, stále nové a žijící. Co zaujme je místy nakřápnutá slapem hraná basa, jež je jedním z prvků, který dává „Gnosis“ punc osobitosti.
To, co výsledný dojem kazí, je sterilnost zvuku a emocí. Jakoby vám někdo podával lahodné sousto z nejlepších a nejkvalitnějších surovin v chirurgických rukavicích na vydesinfikovaném podnose. Z desky dýchá chlad, který je možné si oblíbit a obdivovat ho, ale není možné si ho zamilovat. Proč? „Gnosis“ postrádá srdce. Deska Londýňanů rozhodně není na první poslech přitažlivá a k jejím kvalitám se budete muset delší dobu propracovávat. Má v sobě něco z pověstné britské rezervovanosti. Z mého pohledu jí chybí něco, co bych nazval lidskou tváří, ale tu dát albu příbuzného žánru plného hutných polámaných rytmů umí asi jen Tosin Abasi.
7 / 10
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
