RIGORIOUS - Kingdom Unfold
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NIERIKA je takový utajený klenot naší scény. Nechápu, že tato kapela dříme v kopřivnickém podzemí, protože tvoří materiál, který je bez debat srovnatelný s tím, co se děje venku. A to není vše. Nachází průniky ve snovém trip-hopu a indie rocku, má největší sílu v atmosféře, silných melodiích, nápaditém songwritingu a hlavně pak geniálním hlasu Markétky (NEGERO). Desku startuje i zakončuje ambientní mlha, ze které vystupují zaoblené tvary jednotlivých skladeb. Sametový vokál vás pak ledabyle provází bludištěm skladeb, ve kterém jsem si mnohokrát vzpomněl ne geniální BEE AND FLOWER. NIERIKA je ale mnohem zasněnější, křehčí a tajemnější.
Netradiční spojení klavíru s klarinetem tu tvoří dokonalé dějové zákoutí některých skladeb, které vás mají tendenci bezezbytku pohltit do svého vnitřního světa. Jako byste spadli do hlubokého oceánu a začali objevovat jeho vnitřní svět. Cinkavé nebo lehce nakreslené táhle vyjící kytary spolu s hravou baskytarou tu tvoří podhoubí, ze kterého vystupuje dominanta, jíž je vokál. Již zmíněný klavír, syntezátory a klarinet pak tvarují detaily snového světa. Pro mne dokonale zaranžované a studiově vyšperkované album, u kterého i po dvacátém poslechu stále objevuji nové odstíny zvuků, nové nálady a emoce. Jeden z nejsilnějších dvanáctipalců tohoto roku.
8,5 / 10
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.