OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražáci MINDWORK vydali svou druhou plnohodnotnou placku těsně na sklonku loňského roku, až se mohlo zdát, že s ní ani nestihnout promluvit do všech těch žebříčků akademiků, žurnalistů, a já nevím, koho všeho ještě.
Z dnešního pohledu je však jisté, že vše podstatné stihli a (přeženu-li to) nominace na různá ocenění přibývají jako houby po dešti. Nutno poznamenat, že naprosto zaslouženě, neboť aktuálně stále jen tříčlenná skupina měla i na konci roku 2012 pytel kreativity slušně proříznutý.
Jestliže se v souvislosti s prvotinou „Into The Swirl“ nejčastěji skloňovala jména gigantů progresivního deathmetalu, jakými se v průběhu let stali CYNIC, DEATH či ATHEIST, není sebemenšího důvodu, aby se tak nedělo i v případě novinky „Eterea“.
Ke cti pražských techniků je však třeba ihned dovysvětlit, že by to tentokráte mělo být pouze ve smyslu jejich dalšího kroku ze stínu jmenovaných, k vlastnímu místu na slunci. Zkrátka a dobře, s nálepkou slušné české napodobeniny na „Etereu“ už prostě nevystačíme.
O hráčské vyspělosti souboru nemá příliš cenu polemizovat, hledáme-li však slova, která novou kolekci MINDWORK zcharakterizují co nejvýstižněji, budou to pravděpodobně „větší klid“ a „čistota“. Ne tedy ve smyslu, že by snad kapela definitivně hodila za hlavu „hajgejnové“ kytary, svižnější tempa či pořádný chropot, z takového omylu vás vyvede hnedle rozjezdová dvojka „Perceiving The Reality“, která v hoblovaných kytarách a s havraním křikem kotouček rozjíždí, a spousta dalších skladeb, ovšem celkové vyznění novinky je prostě takové klidnější a jaksi méně obhroublé.
Kapele evidentně přestalo stačit postrkovat před sebou jen dobře zajetou progovou káru se smrťákem na bocích a začala mnohem lépe a účelněji pracovat s náladami skladeb. Samozřejmě, jak už to tak bývá, ne všem příznivcům „Into The Swirl“ bude tahle změna po chuti, neboť i mezi fanoušky techničtějšího deathu se určitě najde početná skupina konzervativců. Navíc, když ke všemu již zmíněnému musíme přihodit ještě jednu zcela zásadní věc, pro „Etereu“ typickou, a tou jsou melodie.
A právě společně s melodickými linkami a jasnými refrény, kterými skupina protentokráte nešetřila (slyšte „Mind Renewal“, z něhož dýchnou snad až FATES WARNING nejen díky textovému „Inside out and outside in...“, táhlou „Causality“ nebo třebas „Enthusiastic Waves“ s kytarovým zdobením), je nutno vypíchnout největší překvapení novinky, a tím je čistý hlasový projev zpívajícího kytaristy Martina Schustera.
Pokud se minule o jeho nesmělých pokusech (třebas v „Unrecognised Entity“) dalo jako o zpěvu hovořit spíše jen v úvozovkách, pak „Eterea“ absolutně nestrádá ani v tomto ohledu (no dobře, možná s malinkatou výjimkou úvodní kratičké „Enter Eterea“, kde v táhlých tónech úplně přesvědčivý není). Martin se rozhodně neřadí mezi hlasové uragány, ani ekvilibristy, pracuje spíše v klidnějších (no vidíte, zase jsme u toho) polohách, ale rejstříky se snaží střídat poctivě, co mu hrdlo dovolí, a nahrávku tím oživuje zcela zásadním způsobem.
Jiná situace možná nastane při živé prezentaci skladeb, to však je zcela jiný sport, pro vyznění aktuálního kompletu nepodstatný. Na nahrávce prostě nové hlasové polohy fungují.
Dobrá zpráva tedy zní, že MINDWORK po úspěchu plnotučného debutu na vavřínech neusnuli, posunuli svojí hudbu zase o kus dál, a je tak více než pravděpodobné, že by to mohli zopakovat i s jejich případným třetím kotoučkem. Těš se tedy, milý čtenáři/posluchači, nechť se mé prognózy naplní.
Co zříme, pohlédneme-li aktuálním MINDWORK do oka? Vývoj očekávaným směrem s kvalitní nadstavbou (a naštěstí žádný vokodér).
8 / 10
Martin Schuster
- zpěv, kytary, klávesy
Adam Palma
- basa
Filip Kittnar
- bicí
1. Enter Eterea
2. Perceiving The Reality
3. The Stream Of Causality
4. Mind Renewal
5. Causality (The Reconciliation)
6. Reaping Of Waters
7. Stillness Of The Sea
8. Enthusiastic Waves
9. Eterea Collapse
Vydáno: 2012
Vydavatel: Samovydání
Produkce: Šopa
Studio: Šopa
... veľmi milé prekvapenie ...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.